Šach mat [HP FF] ✔

9| kapitola - Zpátky doma

Je tady další kapitola, dokonce o den dřív. Je to spíš taková kecací, slibuju, že příští bude víc akčnější. Za každou zpětnou vazbu budu ráda. resthefuture

Časoprostorová smyčka kolem nich se nakonec ustálila. Objevili se znovu v učebně lektvarů, odkud se před čtyřmi měsíci vytratili. „Dokázali jsme to?" zeptala se tiše Selie. Severus se rozhlížel kolem. Přistoupil ke katedře. Uviděl kdesi pod esejemi Denního věštce. Nedočkavě ho vzal do ruky. Spěšně pohlédl na roh.

4. září 1975

Pravděpodobně včerejší vydání. „Ano, dokázali," otočil se k Selie. Ta se bezděčně usmála a přistoupila blíž k němu a bez váhání ho prudce objala. Severus vykulil oči překvapením. Selie to nezastavilo a dala mu školáckou pusu na tvář.
„Děje se něco?" zajímalo jí, když viděla jeho výraz.
„Ne, nic. Všechno v pořádku," ujistil ji a na důkaz svých slov jí věnoval polibek.
„Severusi," zastavila ho. „Jestli se něco děje, tak mi to řekni. Pokud to pro tebe nic neznamenalo, rozhodně se do toho nemusíš nutit," řekla mu napůl uraženě. Ona se tady nehodlá nikoho doprošovat.

„Nic se neděje, Selie," řekl smířlivě. Prostě ho jen překvapilo její objetí. „Není to tak, že by to pro mě nic neznamenalo," chytnul jí na ruku. „Jen bychom si teď asi měli dát pozor. Vrátili jsme se v čase, to je věc, o který další lidi nesmí vědět. Ten obraceč času tady neměl co dělat. Jsou pod kontrolou Ministerstva z dobrého důvodu. Představ si, co by se stalo, kdyby se k němu dostal někdo, kdo by neměl úplně tak dobré úmysly. Mohl by kontinuálně změnit minulost," vysvětlil jí.

„To chápu," kývla na srozuměnou Selie. „Takže chceš, abych o nás dvou nikdo nevěděl?" ptala se, aby se ujistila, že ho správně chápe.
„Ano," palcem pohladil její ruku. „Alespoň pro chvíli. Rozuměj, pro ostatní by působilo divně, kdybychom se za jeden den proměnili v zamilovaný páreček," ušklíbl se, když si vzpomněl na některé své spolužáky, kteří se veřejně olizovali na chodbách.
„Rozumím," ne, že by z toho byla nadšená, ale co mohla dělat. Chápala, že má pravdu. Kdyby se to někdo dozvěděl, nemuselo by to dopadnout dobře. To ale neznamenalo, že z toho není smutná. „Takže se nebudeme vídat?"
„Tak radikální to nebude," věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů. „Jen si budeme muset dávat pozor před ostatními. Časem jim to řekneme," přislíbil jí a dal jí pusu.

Dokončili mytí kotlíků a odešli z učebny. Když se vrátila na kolej, Katie a Madny už byly zpátky z trestu. V nebelvírské ložnici seděla i Lily. Selie vtrhla dovnitř jako velká voda.
„Holky!" rozběhla se k nim a všechny je hromadně objala.
„Co se děje, Selie? Děláš, jako kdybys nás rok neviděla," nechápavě kroutila hlavou Katie. Ani nevíš, jak moc seš blízko.
„To byl ten trest se Snapem tak hroznej?" přidala se k ní Mandy. Selie se zamračila. Uvědomila si, že to bude těžší, než čekala. Její kamarádi koukali na zmijozelské skrz prsty, stejně, jako zmijozelští na ně. Ta kolejní rivalita jí začala lézt opravdu na nervy. „Bylo to docela v pohodě," zamluvila to.

Vrátit se zpět bylo nakonec těžší, než si oba představovali. Štvalo jí to. Nevěděla, jestli ho může označit za prvního kluka, ale takhle si svoje první randění rozhodně nepředstavovala. Nemohla si k němu sednou při jídle, ani ho vytáhnout na procházku.

Severus několikrát sám sebe přichytil, že zírá směrem k nebevírskému stolu na Selie. Ta se na něj zase několikrát usmála při hodině Bylinkářství.
„Tak, proto si zapamatujte, že lišejník je-" poslouchala profesorku Prýtovou při výkladu. Naproti ní ve skleníku stála partička zmijozelských. Mezi nimi byl i Severus. Něco právě vysvětloval svému spolužákovi. Selie nepřestávalo udivovat, kolik toho věděl.
„Na koho to tak zíráš?" drcla do ní Katie. Podívala se jejím směrem. „Zmijozeláci?" zeptala se pochybovačně.
„Jen jsem se zakoukala do prázdna," přesvědčovala jí Selie.
„No, jen jestli ses nám nezakoukala," pokračovala Katie dál v pošťuchování.
„Ále, prosim tě," mávla nad tím rukou. „Radši to pořádně sázej," řekl jí, když viděla, co s tím lišejníkem dělá.

Seděla v knihovně a vypracovávala esej na Přeměňování. Byl to už čtvrtý den od jejich návratu a ona ještě neměla šanci být se Severusem o samotě. Zaklapla knihu. Dnes to nemá cenu, nedokáže se soustředit, ani kdyby se rozkrájela. Pobalila si věci a zamířila na kolej.

Seděla na posteli a četla si Lektvary pro pokročilé, když ji vyrušil jakýsi zvuk u okna. Zaklapla knížku a uviděla u okna černého výra. Podívala se po Katie a Lily, které si cosi psali na pergamen. Otevřela okno a odvázala sově psaní z nohy. Chtěla mu nabídnout soví pamlsek, ale výr už zmizel. Tušila, že to bude Severusova sova. Rozbalila psaníčko.

Ahoj, Selie,

Sejdeme se v sedmém patře u portrétu Temerita Shankse v deset hodin.

Severus

„Kdo ti to píše?" zvedla hlavu Katie.
„Jenom sova z Krucánků, že vyřizují mou objednávku," vymýšlela si rychle. Vrátila se ke své posteli a co možná nejméně nápadně zkontrolovala čas na kapesních hodinkách. Měla něco málo přes hodinu.
„Ještě někam jdeš?" podivila se Lily, když si čtvrt hodiny před smluveným srazem brala hábit.
„Jdu se jen projít. Dneska vůbec nemůžu spát," lhala jako když tiskne. Nebyla na sebe pyšná, ale chtěla Severuse vidět.

Čekal u portrétu pět minut před smluveným srazem. Chodba byla prázdná, a kdyby nebyla, mohl klidně jakožto prefekt studenty poslat do svých ložnic. Uslyšel za sebou kroky, otočil se a viděl Selie, jak k němu míří. Hlavou kývl směrem k velkým dubovým dveří. Komnata nejvyšší potřeby. Severus otevřel dveře a počkal až Selie vejde dovnitř.

Když tu byla naposledy, Severus ji učil tančit. Teď tu byla tma až na malé místo, které osvětloval krb. Před ním stála kožená pohovka. Severus za nimi zavřel dveře. Okamžitě byl u ní. „Chyběla si mi," pak se přisál na její rty. Jak moc mi tohle chybělo. Cítit jeho kořeněnou kolínskou, pevné paže okolo ní a jeho teplé rty na těch jejích.
„Ty mě taky," zašeptala mu do ucha.

Posadili se ke krbu na pohodlný gauč a před nimi se zjevilo šampaňské a dvě skleničky. Severus jí jednu podal. „Na zdraví," oba si přiťukli. Selie si položila hlavu na jeho rameno. Bylo to tak příjemné. Jen tak sedět a užívat si přítomnost toho druhého. Po chvíli ji začal hladit ve vlasech. Povídali si o uplynulém týdnu, a protože se vlastně vůbec neviděli, bylo toho na povídání mnoho.
„Ničí mě to," přiznala se mu. „Chci s tebou být častěji, než když se naskytne vhodná situace."
„Mě taky, Sel," pohladil jí po ruce. „Ale musíme na to jít postupně."
„Já vím," nechtěla být jako nevděčný spratek. Severus vytáhl hůlku a zakouzlil Tempus. Bylo půl dvanácté.
„Měli bychom jít. Za chvíli se po nás začnou shánět," věděla, že tím myslí hlavně jí. On mohl být ven z postele klidně celou noc. Nerada, ale přece jen vstala. Vyšli z Komnaty a Selie překvapilo, že Severus vyšel stejným směrem jako ona. Zmijozelská kolej byla na druhé straně hradu.
„Doprovodím tě," usmál se na ni a ona byla ráda, že spolu můžou strávit o pár minut déle.

Cesta ze sedmého patra do Nebelvíru nebyla nejkratší, přesto se teď oběma zdála až příliš krátká. Naštěstí byl na chodbách klid a oni nikoho nepotkali. Když už byli před Buclatou dámou, Selie se k Severusovi otočila.
„Kdy se zase uvidíme?" udělala na něj smutné oči.
„Příští pátek je Křikův večírek. Zkusím se vytratit co nejdřív to půjde," přislíbil jí.
„Takže se neuvidíme pět dní?"
„Selie, nedělej mi to těžší," pozorně se kolem sebe rozhlédnul a když zjistil, že jsou na chodbě sami, dovolil si jí obejmout.
„Promiň," položila si hlavu na jeho prsa. „Jen mi budeš chybět," zvedla na něj svoje modré oči.

Uslyšel za sebou hluk, nějací opozdilci se pravděpodobně vraceli na kolej. Nejradši by na ně vlítnul a sebral jim alespoň dvacet bodů. Jenže teď co nejrychleji popadl Selie za ruku a strhl ji k nejbližšímu výklenku. Selie to nečekala a nahlas vyjekla. 

„Neslyšel si něco?" zeptal se jeden ze dvou studentů, kteří mířili na nebelvírskou kolej.
„Možná nějakej dozor? Rychle zapadneme dovnitř," popohnal ho druhý chlapec dovnitř.

„To bylo docela o fous," pošeptal pro jistotu. „Vážně bych už měl jít."
„Dobře," kývla nakonec. Ještě se natáhla pro poslední polibek. „Tak dobrou." Plánovala rychlý polibek, ale oba se do toho položili víc.
„Vážně už musím jít," odtrhl se konečně od ní. „Dám ti vědět." A otočil se a zmizel ve tmě.