Šach mat [HP FF] ✔

3| kapitola - Nový život

Týden se s týdnem sešel a je tu nová kapitola. Snad někomu trochu rozjasní neděli - pro mě nejotravnější den v týdnu :D Hlas či komentář mě moc potěší. Tak ať se vám v novém týdnu daří.
resthefuture

Vůbec nechápala, jak se to mohlo stát. Měla povahové rysy snad všech kolejí – kromě Zmijozelu. Byla stejně, jako většina Havraspárů, zapálená do učení a milovala četbu knih. Mrzimorská loajalita ji taky nebyla cizí. Nejvíc v její povaze asi vynikla vlastnost jít do věcí po hlavě, ostatně pro to ji přece klobouk před pěti lety zařadil do Nebelvíru.

Koukla se po Snapeovi. Vypadal, že je nastalou situací ještě víc zaskočen. Zvědavě si ji měřil, ale nepromluvil. Ticho přerušil až Dipet.
„No, to se nám hodí. Instrukce tedy máte. Zítra zkontaktuji odborníky z Ministersva, abyste se mohli co nejdříve vrátit," oznámil jim a když kývli, nechal krbem zavolat hlavu zmijozelské koleje. Selie i Severus napjatě čekali, kdo přijde. Severus věděl, že Křiklan začal učit v Bradavicích někdy ve třicátých letech, kdy přesně ale nevěděl. Nakonec se v krbu opravdu objevil jejich profesor lektvarů.
„Horácie," kývl mu na pozdrav Dipet. Křiklan ho pozdravil a zvědavě si prohlížel dva studenty. „To je slečna Andersonová a pan Perkins z kouzelnické školy Ilvermorny. Budou tu u nás zhruba do Vánoc," začal mu vysvětlovat a Selie sebou trhla. Do Vánoc? Tak dlouho? To přece není možné, že by jim to trvalo tak dlouho!

Do Vánoc! Severusovi to rezonovalo v hlavě celou cestu na kolej, kam je doprovodil Křiklan. Severus se musel hodně držet, aby nebylo podezřelé, že zná cestu. Musel hlídat každý svůj pohyb, aby to nepohnojil a neprozradil je. „Levandule," pronesl rozhodně Křiklan, když došli před společenskou místnost. Vešli dovnitř. Selie překvapilo, jak je zmijozelská společenka oproti té nebelvírské velká. A to nebyl jediný rozdíl, zařízení bylo spíše luxusní, tmavý vyřezávaný nábytek...Tak moc se to lišilo od útulného prostředí, na které byla zvyklá. Křiklan si všiml jejího překvapení a vzedmula se v něm pýcha. „Toto je společenská místnost. Teď vám ukážu ložnice."

Nakonec to dopadlo lépe, než očekávali. Křiklan jim přenechal pokoje pro zmijozelského primuse a primusku, které byly tento rok volné. Selie a Severus tak měli každý svůj vlastní pokoj. Bylo vidět, že Křiklan se snaží udělat na zahraniční studenty dojem. „Doufám, že vám pokoje vyhovují?" zeptal se jich.
„Ano, pane," odpověděl mu Severus. Stále mu to přišlo divné – Křiklan za jeho časů byl starší pán s šedivými vlasy. Teď před ním stál jeho kolejní vedoucí o čtyřicet let mladší. „Je to tu velmi příjemné."
Profesor lektvarů se potěšeně usmál. „Ano, to opravdu je. Jsem rád, že se dva zahraniční studenti dostali do mé koleje," oba si je prohlédl od hlavy až k patě. Severuse zrentgenoval pohledem. „Povězte mi, jaké je to v Ilvermorny?" zajímalo ho.
Selie sebou trhla, moc toho o americké kouzelnické škole nevěděla. Vlastně nikdo toho o ní moc nevěděl, na rozdíl od Kruvalu nebo Krásnohůlek. „Co se týče vzhledu, tak se od sebe neliší. I naše škola je v podstatě hrad," začal vysvětlovat Severus zaujatému profesorovi a snažil se vzpomenout na všechno, co o Ilvermorny ví. „Ohledně výuky se zatím nemohu vyjádřit," snažil se vypadat přesvědčivě.

Křiklan si stále Severuse důkladně prohlížel. „Velmi mi připomínáte mého bývalého studenta. Jste si velmi podobní, dokonce i co se týče hlasu," promluvil najednou a Severusovi se na moment snad zastavilo srdce. „Jmenoval se Orion Snape, loni ukončil sedmý ročník. Nejste náhodou příbuzní?"
„Nejsem si toho vědomý, pane. Ale moji prarodiče pocházejí z Anglie, je tedy možné, že je to nějaký vzdálený příbuzný," zareagoval rychle Severus. Křiklana odpověď evidentně uspokojila a Severus si oddechl. Bál se, aby v minulosti nenarazil v Bradavicích na svého otce, ale to, že by ho mohl někdo spojovat s jeho dědou, ho nenapadlo.