Oheň

Přísahám, že jednou tomu Malfoyovi něco udělám! A nebude to nic tak milého jako doposud - pár červíků v dýňovém koláči, uzel na tkaničkách nebo napatlané lepidlo ve školní brašně. Ne. Jednou mu fakticky něco provedu velkého! Nejspíš ho shodím ze schodů nebo Astronomické věže - parchanta!

Chodila jsem s tím klukem do ročníku už pomalu sedm let v jedné z nejlepších škol, kde se vyučovali čáry a kouzla, do Bradavic. Naštěstí, že aspoň ten kus omšelé kůže - Moudrý klobouk, měl tolika rozumu, že nás každého dal do jiné koleje. Pokud bych ho měla ještě trpět v koleji, proskočila bych dobrovolně zdí.

Ze začátku to bylo jen ústní ponižování a šikana, jenže postupem let byl čím dál tím drzejší a odvážnější. Přibývalo naschválů a ostřejších urážek. Však jeho nejoblíbenější byla již od prvního ročníku - mudlovská šmejdka!

Ze začátku to byl jen malej usmrkanej blonďatej a bohatej spratek s příšernou rodinou. Nyní to je velkej voprsklej blonďatej a bohatej spratek s těma nejúchvatnějšíma očima a příšernou rodinou! O to - to bylo horší! O to víc jsem se nenáviděla.

Štval mě už od okamžiku, kdy jsem se každý den probudila. Byl na mě hnusný a sprostý. Nadával mi a dělal naschvály, jenže jsem si nemohla pomoct - líbil se mi. Byl prohnilý až do morku kostí, ale ty jeho jasné modrošedé oči mě naprosto dostaly. Pokaždé.

Kolikrát jsem si zakazovala nad ním přemýšlet jinak než ve škodolibém smyslu, že mu dám lekci a vrátím úder. Kolikrát - ale vždycky mi to bylo na nic. Draco Malfoy mi naprosto zatemnil mozek - žila jsem jím. Možná bych mu měla ty proklaté oči vypíchnout - a byl by klid!

Zrovna dneska jsem si na něj vymyslela lektvar, který ho alespoň prožene. Něco jako neředěné projímadlo. Ten se z toalety nehne, pokud ho to neroztrhne! Jen ať trpí! Byla jsem v dřevěné kůlně za školním hradem, kde se skladuje zahradní náčiní, staré kotlíky a letité učebnice, které tu snad ještě museli být za dob, kdy do Bradavic chodil sám Brumbál jako student.

Na otevřeném ohni jsem vařila to ďábelské dílo a měla vítězoslavný úšklebek na tváři. Sice jsem ještě nevymyslela, při jaké příležitosti a kdy mu ho dám, ale ať se těší - zničím ho. Už jenom proto, že mi dělá v hlavě zmatek. Nemůžu takovýho parchanta snad milovat! Copak jsi padlá na hlavu, Grangerová?!

Však jsem si musela přiznat, že mi na něm záleží. Upřímně, trvalo mi, než jsem se odhodlala tohle vůbec spáchat a dát do chodu - uvařit něco, co mu ublíží, protože jsem měla primitivní instinkt chránit osoby, na kterých mi záleží. Položila bych život pro Harryho, Rona nebo Ginny - mé nejlepší přátelé. Odmítala jsem, že by do té úzké skupinky patřil snad i Draco. Odporná jen ta představa, i když na jednu stranu nebyla špatná...?! Hermiono, koukej se vzpamatovat a srovnat - je to tvůj letitý nepřítel. Nenávidí tě, tak ho nemůžeš milovat - to by tě zničilo a následně zabilo! Někde hluboko v sobě to víš!

Vím.

Kůlnička byla zatuchlé místo a celkem malé. Od ohně bylo teplo a já nepřestávala míchat. V kotlíku to pravidelně probublávalo. Nevonělo to vyloženě odporně, ale příjemné to taky nebylo. Na chuť jsem snad nechtěla ani pomýšlet. Bylo takové horko, musela jsem si sundat hábit, jinak bych se upekla. Opatrně jsem se vysvlékala a snažila se nepřerušit míchání - nemohla jsem dopustit, aby to pokazila. Jenže bylo takové teplo, stékal mi po spáncích pot a já akutně potřebovala čerstvý vzduch.

Přeci se kvůli Malfoyoyi neudusím a neupeču. Položila jsem velkou sběračku na zem a chtěla pootevřít dveře kůlny, jenže to nešlo. Tlačila jsem na ně a kopala. Nehnuly se ani o píď. Proboha, proč? Nemohlo se to zaseknout! Je pravda, že kapku drhly, když je člověk kdykoli dovíral, ale nemohly se přece zašprajcnout úplně!