Heart of everything is Creed (Peter Pan FF)

Stehlík v kleci

  Housle. Mě velice známý zvuk. A taky vím, kdo na ně hraje. Tenhle způsob přejíždění strun bych poznal kdekoliv a kdykoliv. Už zase začínám chápat, jak je vlastně ta její vášeň úžasná.Byly doby, kdy bych vám bez zaváhání řekl, že pirátská hudba je strašná. Jenomže to si tady pak jednou nakráčely Creedovic děcka, které strávili své dětství s kapitánem Killianem Jonesem – neboli Hookem - na jeho lodi Jolly Roger, a začali hrát pirátskou muziku pořád. Lizz na housle a Robin na kytaru. Z počátku to pro mě bylo dost těžké, ale nakonec jsem stejně podlehl osobnímu kouzlu Elizabeth hrající na housle a začal si pobrukovat i melodii jejích písní. A od té doby mám pirátskou hudbu vážně rád. Třeba teď jsem bez většího zamyšlení poznal melodii Pána přílivů a odlivů. Nenápadně jsem vykoukl na pláž a uviděl Lizz, jak se svými houslemi a smyčcem hraje, a u toho elegantně tancuje na kamenech a různých vyplavených, dřevěných kládách, o které se sem tam roztříštila menší vlnka vody. Bylo fascinující ji sledovat při hře na housle, protože u toho většinou tancovala, a to velmi zvláštně. Vždycky si zula boty a tancovala hlavně na špičkách – trochu jako baletka. Pohyby měla elegantní, avšak někdy také trhavé a prudké a celkový dojem z toho byl opravdu zvláštní. Bylo to prostě úžasné.

„Nebudu hrát!"

„Ale Lizzard! Nedělej drahoty a vezmi si ty zpropadené housle," pobízí Lizz Robin. Lizz si nakonec s povzdechem položí housle pod bradu a nachystá si smyčec. Já je pobaveně pozoruju.

„A co chceš jako hrát?" ozve se uraženě Lizz a Robin se na ni zamyšleně podívá. Pak se mu rozzáří tvář.

„Já začnu, ty se přidej – to poznáš," řekne s úsměvem a začne hrát. Lizz chvíli stojí, pořád se svým lhostejným výrazem, když najednou rozšíří oči a s úsměvem se na bratra otočí. Ten na ni kývne a pobízí ji, aby hrála. Lizz se zvedne z padlého kmenu, na kterém seděla, a vyleze na něj.A pak začne hrát taky. A k mému překvapení snad úplně poprvé začne také zpívat a tančit. Robin se zasměje a já s ním. Lizz vypadá neskutečně šťastně. Celá září. Radostně tančí a zpívá a hraje a usmívá se... Já se zasněně zaposlouchám do hudby a poslouchám každý tón, který se k mým uším dostane. Lizz seskočí z klády a začne poskakovat v písku a různě do něj kopat, takže lítá všude kolem. Když píseň skončí, Lizz se se smíchem ukloní a zase si sedne.

„Věřil bys, že se jí nechtělo hrát? Já tedy ne," řekne se smíchem Robin směrem ke mně a pak uličnicky mrkne na svou sestru.

„Už se pomalu stmívá. Měli bychom se vrátit do tábora za ostatními," řekne s úsměvem Lizz s houslemi v rukou.

„Pffff. Nechce se mi za ostatními... nemůžeme radši zůstat tady? Udělat si soukromý táborák, hrát a tančit a zpívat až do noci?" ozve se otráveně Robin a já s Lizz se rozesmějeme nad tím,jak Robin bravurně napodobil hlas malého dítěte. Já pak mávnu rukou a před námi se objeví malý táborák se spoustou dřeva na přikládání. Robin radostně zatleská, pak zvedne Lizz do vzduchu a běhá s ní po pláži. Lizz roztáhne ruce, jako kdyby lítala, a já se k nim přidám a běháme spolu různě po pláži. Lizz si pak vezme housle a začne hrát ‚Za oponou'. My s Robinem tancujeme a Lizz elegantně a vesele poskakuje mezi námi. Ta písnička byla něčím zvláštní – známá. Vím určitě,že jsem ji v životě neslyšel, ale moje srdce jakoby se snažilo říct něco jiného. Bylo to, jako by se Lizz skrz ty své housle naladila na hudbu mé duše. Okamžitě jsem věděl, že tuhle písničku chci slyšet znova. Díky ní, jsem se cítil doma.

„Už si se uklidnila?" řeknu chladně, když dohraje a seskočí zpět do písku, kde si začne obouvat své boty. Nevěnuje mi jediný pohled a dělá, že tam nejsem.