Fallenka 2

30

POHLED ÁJI
Poslední co si pamatuju bylo, že primář přes celou místnost zařval aby mně vzali okamžitě na sál a samozřejmně bolest. Velkou bolest.
Jako kdybych rodila, ale nerodila.
A pak tma. Teda... Jen na chvíli.

"Ahoj Áji."
Usmála se na mně nějaká žena a já si až po chvíli vybavila, že je to máma.

Držela v náručí malynkého chlapečka, který spinkal.

Já nic neříkala, jen jsem tam stála a tupě zírala.

"To se ani nepodíváš na svoje miminko?"
Usmála se a přišla blíž ke mě aby jsem si ho mohla prohlídnout.

"Celej Vadim."
Zasmála jsem se a pohladila ho po tvářičkách. Ale byl hrozně studený.
A v tu ránu jsem si to uvědomila.

"Já, já jsem mrtvá?" Koktala jsem.

"Ne Ájo."
Zasmála se mamka.
"Jen jsem ti přišla říct, že je všechno v pořádku a aby jses vrátila tam kam máš, budou tě potřebovat. Usmála se.
A tohle"... Povzdychla jsem si.

"Mami proč?"
Zase jsem neměla daleko k pláči.

"Všechno pochopíš zlato, všechno. Má to svoji roli, ale uvidíš, nakonec budeš šťastná. Ty i Vadim. A třeba i někdo další."
Dodala s úsměvem a pak všechno zmizelo.
Zůstala jenom tma, která byla na začátku.

POHLED VADIMA
"Pane, jestli chcete, můžete být u operace. Tohle je výjmečný případ."
Oznámí mi sestřička a dá mi takovej ten oblek co se nosí v nemocnicích na návštěvách.
Já si ho na sebe rychle nahodím a vejdu dovnitř.

Ája tam ležela na sále, a vypadala jako by spala. Ale tentokrát nemumlala jako vždycky.

Sedl jsem si k její hlavě a pohladil po tváři.

"Neboj, ono to dopadne dobře."
Pošeptám a usměju se.

POHLED AJI
Nesnáším to, nesnášim!
Zase je to tu dlouhé čekaní, než se probudím.
Člověk by řekl, že když vás operují, nebo jste v kómatu, tak vlastně spíte. Ale ne, to zase já musím mít něco extra a musím čekat.

Ale tentokrát to nebylo jako minule v nemocnici. Nikoho jsem neviděla, i když by jsem si to opravdu přála, ale je tu jen tma. A já tmu nesnáším.

POHLED VADIMA
Celou dobu jsem se díval jen na Áju, protože jsem to miminko nechtěl vidět. Ani by jsem se nedokázal na něj vůbec podívat.

Pozoroval jsem Áju, jak spí a přemýšlel co se ji asi teď honí hlavou, ale najednou uslyším něco, co jsem myslel, že neuslyším.