Fallenka 2

17

POHLED VADIMA
Po hodině přemlouvání, aby nepodepisovala reverz, vysvětlování proč jsem skončil s YouTubem a dalších nezbytných témat co bylo třeba probrat, jsem šel úplně vyřízenej domů.
Odemkl jsem dveře a hned padl do postele.
Nebyl jsem tu zhruba víc jak měsíc a je tu bordel jak kráva. 
Ale to mi bylo fakt jedno. Hlavně, že je Ája v pohodě a brzo ji pustí podle toho co říkal doktor.

POHLED ÁJI
Nikol se přestěhovala zpátky do Londýna, Vadima otravovat nechci a nikoho jinýho kdo by semnou mohl bydlet nemám. Ach jo... Lehla jsem si zpátky do postele a vzala si mobil, který mi dal vědět, že mi přišla zpráva.

V: Ahoj Ájo, mluvil jsem s doktorem a ten říkal, že tě za tři dny pustí. Přijede Nicol?

A: Ahoj, ne, nepřijede. Bydlí zase v Londýně a o ničem neví. Neboj, já si nějak poradím 😊

V: Neporadíš s tvojí šikovností, znám tě až moc dobře

A: Náhodou šikovná jsem a nikoho nemám. Nebudu otravovat

V: Nezlob mě 😂
Půjdeš ke mě jestli to neva. Každopádně mě předce pořád miluješ ne?

A: 1) platí 2) no comment 😀

Usmívala jsem se jako debil a mobil zase vypla. Je to zvláštní představa, že budu zase nějakou dobu bydlet s Vadimem.

Bude to jako dřív? Asi ne.
Miluju ho? Ano
Miluje on mě? Myslím, že jo.
Tak proč by to nemělo být jako dřív?
Ptala jsem se sama sebe.
Za tu dobu se toho hodně stalo a změnilo. Nic není jako dřív, ale byla by sakra vděčná, kdyby se alespoň tohle vrátilo.