Drogy, sex a...láska?

105 6 0
                                    

Nejistě jsem přešlapoval před prostoru kanceláří. Mnohem spíš, než kancelář to vypadalo, jako hotelový pokoj.

Choker seděl těsně vedle mne na jedné z čekacích židlí. Nehledě na to, kde jsme byli, měl jednu ruku volně kolem mého boku, jakoby o nic nešlo. Ač jsem jeho ruku chtěl sundat, a taky jsem se o to pokusil, vrátil jí tam s tichým zabručením.

Byl jsem 'jeho' a ničí jiný... A nemohl jsem s tím nic udělat. Zvlášť, když teď Choker znal Keizôa. Zdál se mi být mnohem... Majetničtější? Nervóznější? Od včerejška se zdál, že musí znát můj pohyb 24hodin denně...

Dnes mi už po čtvrté navrhl, ať se přestěhuju. A já samozřejmě odmítal... Keizôova slova mi stále seděla v hlavě.
*Neměl by jsi se stýkat s takovými lidmi... Záleží mi na tobě.*
A tím myslel co?
Z přemýšlení mne konečně vyrušily dveře.

"Pojďte dál."

Vyzvala nás štíhlá blondýnka v šedém kalhotovém kostýmku. Že by měl Chokerův bratr sekretářku? Nečekal jsem tu ženy. Sám netuším, proč.
Choker se konečně zvednul ze židle, stáhnul ze mě svou paži a podstrčil mne kupředu.

"Běž. Bratr nerad čeká."

Promluvil Choker s kamenným výrazem. Hiro a on se neměli rádi. Ba co hůř, oba bratři byli mnohem spíš rivalové, jež se perou o hlavní pozici. Přesto Choker respektoval věkový rozdíl a jednal s ním s úctou.
"Vy ne."
Zvedla ruku žena, aby Chokera mírně zastavila. To ho příliš nepotěšilo, neb jeho chladný výraz se nyní centralizoval na blondýnu.
Ta však pohledem neuhnula. Natožpak tělem.

" Pan Takawashi si chce s Nocturnalem promluvit o samotě."

*Takawashi je 'pan' a já ne? Tak co pak jsem?*

Bodavý Chokerův pohled povolil a postrčil mne kupředu, aniž by přestal na blondýnu upírat ledový pohled.
"Eh-!"
Trhl jsem sebou a div jsem neklopýtnul. Nechtělo se mi. Hlavně mi ještě doteď nikdo neřekl, co mi Hiro bude chtít...

"Vyzvednu tě potom."
Zamručel Choker, ale to už blondýnka zavřela dveře a já se octl v kanceláři.

Sice jsem tu už jednou byl, přesto mi ten výhled připadal naprosto úchvatný. Byli jsme tak ve dvacátém patře luxusního hotelu a město dole pod námi působilo skoro až maličké... Bylo kolem páté odpoledne a postupně bylo méně světla. Možná pro drobečky dole. Tady, skoro až nad mraky , jsme mohli mít celou oblohu, pokud by se nám zachtělo...

"Pokračujte prosím."
Popohnal mne hlas sekretářky a já se vzpamatoval, abych ihned pokračoval dál do kanceláře kolem obřího akvária s koi kapry.

Kdo ví, co měli mafiáni s rybičkami... Nejspíš jím bylo sympatické, že ryby, jako jediné, jsou zticha, na rozdíl od uřvaných lidí. To bych ještě pochopil.
Za akvariem byl rozložitý, černě lakovaný stůl se štosem papírů na jedné straně a zlatou soškou ležícího lva na straně druhé. Tohle odvětví Yakuzy patřilo pod rod Takawashi a ač jsem Hira potkal jen jednou - a to ne za nejlepších podmínek, nepochyboval jsem, že tomu tak ještě dlouho bude.

Přesto, že mne sem sekretářka uvedla, za stolem nikdo neseděl.

*Hmm? Že by chtěl, abych na něj počkal? Ale proč by sem pak nepustil Chokera?*

"Ah... Tady jsi, Ito."
Ozval se hlas, který ve mně vždy umocňoval představu šlehané smetany s jahodami.
Hiro byl v mnohém Chokerovi podobný...

Pokud by si ti dva ale stoupli vedle sebe, nikdo by neřekl, že jsou sourozenci. Na rozdíl od Chokera měl Hiro světlé vlasy udržované, krom toho dlouhé kousek pod ramena a když se vynořil z postranních dveří jen s ručníkem kolem beder, dalo mi notnou práci, aby mi brada nespadla někam pod židli.

NocturnalKde žijí příběhy. Začni objevovat