Jsem božstvo: Démonická láska

3. Bohyně je unesena II

Pohled Tomoe:

Krájel jsem mrkve a ostatní zeleninu na večeři a přemýšlel o novém roce, který má nastat za dva dny. Přípravy na Novoroční festival paní Ikugui jsou v plném proudu, ale Ajisaiko tomu všemu moc nepřispívá. Pořád se jí stávají různé nehody, které působí škody buď jí, nebo při nejhorším i na svatyni. Už brzy jí bude 18, bude plnoletá, snad dospěje. Každopádně naštěstí je tu paní Ikugui, a až tu nebude, nebude to moje starost. Takového neschopného pána jako by byla slečna Ajisaiko bych nevystál.

Nepřítomně jsem nasypal mrkev do hrnce a začal krájet rybu, když v tom mě obklopila namodralá záře a obklopil mě pocit jakéhosi uvolnění. Moje vlasy byly opět dlouhé až na zem, jako před čtyřmi sty lety,než jsem přišel do tohoto chrámu. Něco se muselo stát. Už nejsem služebník. Napadlo mě a vydal jsem se do předsíně. Slyšel jsem Ajisaiko jak pláče a po té i viděl jak leží na zemi a objímá v pláči tělo své matky. Chová se jako obyčejný člověk..

"Takže tady to pro mě končí," řekl jsem chladně. Zrovna jsem o tom přemýšlel v kuchyni... Jaká náhoda. Ne, nikdy nebudu sloužit téhle nanicovaté holce. Teď už mě nemusí zajímat její neustálé 'zachraň mě, Tomoe!'

"Co tím chceš říct?" opáčila a zatvářila se vyděšeně.

"Tvá matka zemřela. Nejsem už její služebník, takže mě k tomuhle místu nic nepoutá. Vracím se do démonického světa." vysvětlil jsem jí stručně. A doufám že neví jak kontrakt uzavřít.

"Tomoe, nenchávej mě tady." vyjekla zoufale, vyskočila a chytila mě za rukáv. Já jsem teď volný démon, nemám s nikým slitování.. Vyškubnul jsem se jí, bezeslova jsem vzlétl a odletěl do démonického světa.

***

Zamířil jsem rovnou do zdejšího nevěstince. Okamžitě se kolem mne seběhly společnice. Nelíbila se mi ani jedna, ale bylo příjemné jen tak ležet a nechat se obsluhovat saké, když jsem tak dlouho obsluhoval někoho já.

"Moc vám to sluší, Tomoe-sama. Proč taková změna? Vy už nejste služebníkem Ikugui-dono?" švitořila Itami.

"A co jste vůbec celou dobu dělal, Tomoe-sama?"

"Ani jste se za námi nepřišel podívat," vyčítala další. Začínaly mě ty ženské už otravovat. Slečna Ajisaiko se nikdy takhle nesnesitelně nevyptává. Volá mě jen když chce zachránit.. Proč na tu nanicovatou rádoby bohyni vůbec myslím?

"Pane Tomoe! Tak tady jste! Všude vás hledám, musíte zachránit Ajisiako-sama, unesli ji nějací démoni, míří k útesu." do pokoje vtrhl Onikiri, jeden z dvou duchů svatyně Iukugui. A co já s tím?

"To už není moje věc. Už nejsem sluha svatyně, bohyně," uchechtl jsem se, "se musí postarat sama."

"Ale ona je ještě mladá a nezkušená, pane Tomoe, prosím, vraťte se do chrámu, bez vaší síly se tam vše rozpadá." namítl Onikiri.

"Najděte si jiného sluhu, který bude držet svatyni pohromadě. Slyšel jsem že ten slizkej had Mizuki je už dlouho bez paní." odvětil jsem a napil se saké. Nechápu proč me takhle otravujou. Onikiri se smutně zatvářil, asi pochopil, že u mě nepochodí a odletěl.

Ještě jsem nějakou dobu popíjel saké, ale pořád jsem u toho musel myslet na slečnu Ajisaiko. Sice je nanicovatá, ale znám jí od narození. Jako dítě byla hodná a tichá, skoro nikdy nebrečela, pořád se smála. Nemůžu ji přece nechat jen tak umřít, jak můžu být tak bezcitný? Ale na druhou stranu mi do toho už nic není...

"Tomoe! Prosím, zachraň mě!" nevěděl jsem, jestli to slyším doopravdy, nebo jen ve své hlavě.

***

Nevím co mě k tomu přimělo, ale rozhodl jsem se tu blbku zachránit. Kdybych byl její sluha, dokázal bych u ní být rychleji díky kontraktu, naštěstí alespoň vím, že mířili k útesu. Když jsem měl místo na dohled a viděl jsem v dálce i siluety postav, ticho proříznul pronikavý výkřik slečny Ajisaiko. Nabral jsem rychlost a během pár minut jsem byl u nich. Hned jsem pohnal démony, se kterými jsem měl v minulosti menší rozepře, ale byla to nízká třída, takže jsem je v momentě uzemnil. Všiml jsem si že jeden mi nějak unikl a táhne slečnu Ajisaiko k útesu. Když byli u kraje, zasáhl ho můj liščí plamen a spadl.

Ajisiko seděla na ráji a hleděla dolů. Chtěl jsem něco říct, ale nevěděl co. Chci jí teda sloužit? Nebo ji jen dopravním domů a seženu jí za mě náhradu... Přemýtal jsem, když najednou se slečna Ajisaiko skutálela dolů. Blbka, udělala to schválně? Bez váhání jsem skočil dolů za ní a chytil ji do náruče.

"Ajisaiko, ty blbko, jestli nechceš umřít, udělej ze mě hned svého sluhu, jinak se oba zabijeme, takhle pro tebe nemůžu nic dělat." řekl jsem bezmyšlenkovitě. Zadívala se mi do očí. Je jen jeden způsob jak udělat kontrakt mezi bohem a démonem. Polibek. Teď doufám, že to ví.

Políbila mě. Krasný polibek.. Počkat, co mě to napadá za blbosti? Je to úplně normální. Obklopila nás namodralá záře, já cítil jak se mi tělem rozlilo teplo a vlasy se mi zase zkrátili k ramenům. Takhle teda vypadá spojení se slečnou Ajisaiko. S paní Ikugui jsem měl spíše pocit spoutání a sevření. A s předešlým pánem.. Na to raději nevzpomínám.

"Zachraň nás Tomoe a dostaň nás domů," přikázala, a já tak učinil, protože teď už je pro mě zase priorita přání mé paní. To mi ta svoboda dlouho nevydržela.