Ležím tu,
tak chladná.
Jako kus ledu se zdá má kůže.
Krystalky ledu pokryjí brzy mne.
Necítím je však.
Nemohu.
Můj zrak poutají střepy daleké,
jež tančí po obloze.
Své nebeské příběhy tvoří,
šeptají mi.
Neslyším je však.
Nemohu.
Lehounké vločky dopadají na mne.
Laskají mou tvář
jako jehličky.
Bodají mne lehce.
Už ani má chladná duše
nevychází z rudých rtů.
Všechny ty stíny se shlukují kolem.
Hladí mě, uklidnují.
Stahují se blíž a blíž.
Už je pozdě.
Pojď,
lehni si po mém boku.
Sleduj.
