Uvězněno ve vlastní nicotě
tělo se zmítá.
Obejmuta stínem
v konec se modlí.
Stiskem ledovým v drápech drží ji,
modré oči hlídají,
tlama zubů plná usmívá se široce.
Dýky bělostné do hrudi ryjou,
krev její chlemtá divoce,
hlouběji k srdci se noří.
Oči se zavírají,
kaleidoskopy blednou.
Za duši svou přízeň si koupila,
však on ji zradil.
Lásku svou proklíná s nadechem posledním.
Poslední kapka prolita
a stín šeptá jen slabě...
Promiň, asi jsem se ztratil.
Nechtěl jsem tohle...
