Spisy Lvího království

O 10 let později...

Bolest. Smrt a beznaděj. To jsou snad jediná slova, kterými bylo možné popsat situaci na bojištích a v armádách. Tohle všechno Klárka věděla a zažila. Uplynulo již mnoho let od doby, kdy se válka vyvíjela nějakým směrem. V tuhle chvíli se jen obě strany snažili se navzájem překvapit, nebo obelstit a to bylo tak zdlouhavé, že Klárka by za tu dobu byla schopná přeplavat moře až někam k zemím nájezdníků, úplně sama, za pomoci jen listí z dubů a několik metrů provazu.
Za tu dlouhou dobu, co v sobě uchovávala Lauru a její vědomí, se s ní spojila tak úzce, jak jen to bylo možné. Dokonce se i naučili vyměnit si ovládání Klárčina těla a tudíž se Laura, alespoň z části vracela do dob, kdy byla v pořádku, dokonce se spolu naučili kouzlit a díky tomu umí jako jedna osoba provádět složitá kouzla, která normálně provádělo víc lidí. Každopádně se z nich stali mocné čarodějky, které se neztratily v žádné bitvě.
 

Bylo zrovna ráno když se Klárka probudila ve svém pokoji a začala si mnout unavené oči. Byla unavená z včerejšího plesu, který byl poslední šanci přesvědčení jednoho blízkého ostrovního království. Mohlo být klíčem k poražení Temných zemí. ,,podívám se za Michaelem, co ty na to sestři?" zeptala se Klárka jakoby sama sebe, ale v zápětí dostala odpověď taky sama od sebe ,,to by mohl být dobrý nápad, co když zrovna prohrává peníze s Nickem, jak to má v poslední době ve zvyku" pousmála se. Po chvíli vyšla z pokoje ustrojená do dlouhých tmavých šatů. Kdyż procházela chodbou do křídla ve kterém měl Michael pokoj, potkala služku, utíkající pro hadr ,,zřejmě se stal nějaký nepříjemný incident" prohodila Klárka. O pár metrů dál se kolem ní prosmíkla mladá hubená slečna v kostýmku ze sametu, vypadala velmi krásně, možná dcera nějakého šlechtice. ,,Michaeli jdu dovnitř" řekla nahlas když otevírala dveře do jeho pokoje. Dveře zavrzaly a pomalu se otevíraly. Klárka zůstala stát jako opařená, na stěnách byla krev, z postele a skříně tu byly již jen třísky a na jejich původním umístění nyní zářil jaký-si symbol vyrytý v podlaze. Sálala z něj černá magie, hodně černé magie. Princezna za sebou nechala otevřené dveře a pomalu se k symbolu přibližovala, táhlo jí to k němu ,,Kláry, myslím že bychom blíž jít neměli" to ji vytrhlo z přemýšlení a zastavila se. ,,Zavoláme pomoc" pronesla rychle Klárka a pomalu se vydala do komnat dvorního mága.

 

Mezitím se Michael jen v pyžamu a celý poškrábaný propadal do temnoty, až dopadl do nějaké místnosti připomínající celu. Pomalu se zvedal ,,Jak se ti líbí tvůj pokoj princi?" ozval se posměšný hlas z rohu jedné místnosti, seděla tam spoře oděná osoba, schrbená a schoulená do klubíčka. Podle všeho by to odhadoval na nějakého malého elfa. ,,Kdo jsi?" zeptal se ,,jmenuji se Morigiana a jsem temný elf, zavřeli mě tu za údajnou špionáž. Koukám, že tobě se taky nevede úplně nejlépe" poznamenala a hlavou pohodila k mřížím. ,,to mi povídej" odcekl Michael a pomalu si sedl na zem. Měl chuť zařvat, vyrazit ty proklaté mříže, nebo... v tom ho něco napadlo, znovu se zvedl a začal formovat drtivé kouzlo, které by mělo vyrazit mříže jako nic. Vyslal jej proti mřížím, se kterými to ani nehnulo. ,,už ti to došlo, ty kouzelníku?" pokračovala Morigiana uštěpačným tónem ,,nikdy se odsud nedostaneme" Michael se na ni otočil ,,nikdy?" řekla polekaně ,,jak dlouho tu jsi vlastně ty?" optal se rychle, ona se jen zasmála a po chvíli odpověděla ,,za měsíc to bude 43 let" Michaela to překvapilo ,,no co se tak tváříš, pro vás lidi je to půl života, ale pro nás to tolik není." Nastalo ticho. Dlouhé táhlé ticho. ,,Takžéé..." začal Michael znovu ,,jak se tu většinou bavíš?" otázal se, pořád trochu zaraženě ,,většinou nijak, ale teď, když jsi tu ty, můžem něco vymyslet" pousmála se a podívala se mu zpříma do očí. Michael začal horečně přemýšlet co má dělat a jak se odsud co nejrychleji dostat, potom dostal praštěný nápad. ,,pojďme si zahrát hru: Kdo vymyslí jako první cestu pryč, vyhrál" řekl žertovným tónem, ,,dobře" k jeho překvapení souhlasila elfka a zbedla se ze svého místa, až teď si Michael všiml, jak málo je oblečená, měla na sobě jen volnè kalhoty na spaní a košily. ,,Co se na mě tak díváš? radši se podívej na sebe, taky tě ta čubka sebrala ve spaní že jo?" Michael ohrnul nos nad označením, které nyní bylo přiřazeno k jejich únoskyni, ale nechal to být. ,,omlouvám se" zamumlal jen a potom se pustili do diskuse, která měla vést k útěku.

 ,,Michaeli!" panikařila Klárka a Laura se ji snažila, alespoň trochu uklidnit ,,to se vyřeší" utěšovala ji. Mezitím do pokoje vešlo služebnictvo a dorazila i Triss. Po chvíli mlčení se Triss zeptala ,,Kláry, co se tu stalo?" Klárka se na ni smutně podívala a pomalu začala s vysvětlovávním ,,já..já..přišla jsem a...a" Klárka nebyla schopna dalšího slova. ,,Michael tu už nebyl, ale cestou jsme potkali jednu služku, co odcházela z tohoto křídla" dokončila za ni Laura, která se ale taky ponořila do jezera smutku. Triss jí položila ruku na rameno a konejšivě ji začala hladit, ale ani ona sama se neudržela a začala slzet. Mezitím do místnosti přišel Nick s princeznou a dvorní mág, ten se hned začal vyptávat a prohlížel si zvláštní znak na zemi. ,,tato magie" pronesl po chvíli ,,je prastará a nebezpečná, myslím si že bychom se toho znamení neměli dotýkat, dokud se ho nepokusím zneškodnit." Všichni se mlčky přesouvali ven, jen mág a přihlížející Klárka se rozhodli zůstat. ,,princezno, neviděla jste tu někoho, kdo by to mohl způsobit?" ,,ano, viděla jsem odsud odcházející mladou ženu v nějakém zvláštním černém kostýmku, je to důlžité?" ,,nevíte kam šla?" otázal se hned ,,nejsem si jistá, mířila ke dvoru a zahradám" pronesla zmateně ,,takže tam bychom měli začít hledat, půjdete se mnou?" ,,moc rády" odpověděly Klárka a Laura doslova jednohlasně.