Heart of everything is Creed (Peter Pan FF)

Prolog : Zpátky na ostrově

  Dopadla tvrdě na zem přímo přede mě, ale ihned se překulila do dřepu a pak vstala. Vztekle se na mě podívala a odfoukla si z obličeje pár svých platinově blonďatých vlasů. Pak se začala rozhlížet po okolí. Když se už asi po třetí otočila kolem své osy, otráveně jsem si odfrkl.

„Co si to udělal..." procedí náhle skrz své zatnuté zuby a začne mě neústupně propalovat pohledem.

„Vítej v Zem-" ani to nedořeknu a dostanu pěstí ránu do nosu. Naštvaně se na ni podívám a ona mi oplácí stejně. Cítím, jak se mi pusa zaplňuje krví z mého nosu a tak si odplivnu a utřu rukou obličej.

„Tohle už nezkoušej," řeknu jí úsečně a přihodím k tomu mrazivě děsivý pohled. Ona se pohrdavě uchechtne.

„Nebo co?" řekne bezstarostně a zamračí se na mě. Já k ní přejdu pár delšími kroky a hrozivě se nad ní vztyčím. Své oči upřu do těch jejích, abnormálně smaragdových.

„Nebo toho budeš litovat," řeknu výhružně a než se naděju, zakloní hlavu a trefí mě svým čelem, takže zase o pár kroků ucouvnu. Když bolest přejde, vztekle se na ni podívám a kvůli vší své frustraci na ni výhružně zavrčím. Ona stáhne obočí k sobě a oplácí mi pohledem zabijáka. To mě naštve úplně a s křikem se na ni rozběhnu. Vyrazím proti ní svou pěstí, ale ona jí bleskurychle vychýlí z dráhy, mou ruku chytne a pořádně s ní škubne. Ozve se ošklivé křupnutí a já zatnu zuby bolestí. Celý naštvaný ji udeřím do obličeje loktem a ona k mé radosti o pár kroků ustoupí. Než se vzpamatuje, chytnu jí a začnu ji řádně kopat do břicha.Slyším, jak pod mými údery skučí, a jelikož mě to celkem potěší, tak se pousměju. Dlouho mi to ale nevydrží, protože ona mě od sebe odstrčí a bez odpočinku se sehne rukama k zemi a svou nohu zvedne tak, aby mě s ní mohla pohodlně a dost bolestivě kopnout do obličeje. Já se pod tou ránou otočím ke straně. Přísahal bych, že vidím hvězdičky.

„Pereš se jako holka!" křikne na mě a než stihnu zareagovat, zase proti mně vykopne a pošle mě k zemi. Dopadnu na záda a vyrazím si dech. To ji ale nezajímá a ve vteřině na mně sedí a zasazuje mi další rány do obličeje. Z posledních sil ji od sebe odstrčím a překulím se s ní tak,že ona je teď na zemi a já nad ní. Začne se zuřivě bránit, ale já ji i tak stihnu zachytit obě ruce. Ty ji pak přitisknu k zemi a přiložím své koleno k jejímu krku. Zatlačím a začnu ji dusit.Když se na ni podívám, všimnu si, jak její porcelánová kůže začíná nabírat červenou, možná i trochu purpurovou barvu. Začne mě polekaně plácat rukama a snaží se osvobodit, ale to jí neumožním.

„Uklidni se! Přestaň vyvádět, povídám," okřiknu ji a ona k mému ne tak velkému překvapení opravdu přestane.

„Fajn, pustím tě, dobře? Nechci tě mrtvou, ale slib mi, že se uklidníš! Rozumíš mi?" řeknu jí zostra a stále ji propaluju pohledem. Ona se zavrtí, ale pak nakonec přikývne. Odskočím od ní a postavím se. Konečně se můžu vydýchat – a stejně tak ona. Okamžitě se posadí a začne kašlat. Pak plnými doušky začne plnit své plíce kyslíkem. Napřáhnu k ní ruku a ona ji k mému dost velkému překvapení přijme a nechá se vytáhnout nahoru.

„Pojď, jdeme do tábora," řeknu a rozejdu se do džungle. Po chvíli mi ale dojde, že za sebou neslyším kroky a tak se otočím zpět na ni. Zmateně rozhodím rukama.

„Tak jdeš už?" dorážím na ni.

„Ne..." řekne mi rázně a nenávistně se mi podívá do očí.

„Takže tu hodláš umřít?" zeptám se jí a čekám na odpověď. Ona se na mě podívá a pokrčí lhostejně rameny. Frustrovaně si povzdechnu.

„Poslyš, měla bys jít se mnou, můžu ti pomoct-"

„Sklapni! Mému bratrovi si pomohl až ,až. Nechci skončit mrtvá – tak jako on!" vykřikne na mě vztekle a já si všimnu osamělé slzy, která jí stéká po tváři.

„Mrtvá budeš, když tu zůstaneš..." řeknu jí tiše a sklopím pohled k zemi. Ona se uchechtne a pak ke mně přejde. Zapíchne mi prst do hrudi, a co nejvíc se ke mně přiblíží.

„Nikdy ti to neodpustím, Petere Pane. Pamatuj si, že sis vysloužil mou nekončící nenávist. A věř mi, že ta jen tak nezmizí," řekne mi tiše přímo do očí. Pak se oddálí a rozejde se stejným směrem, jako já předtím. Prohrábnu si vlasy. Tohle bude těžké. Proč jsou všichni Creedovi tak tvrdohlaví a plní vášně? Všechno komplikují... oni sami jsou komplikovaní... obzvlášť Elizabeth. Robin byl oproti ní dost snadný k přečtení. Byl... nebo spíše pořád je.... aspoň pro mě.