Sofie je plachá dívka, která je zamilovaná do svého šéfa Thea v květinářství. Co se ale stane, když Theovi uteče jeho fenka Daisy? Najdou k sobě cestu? Nebo to bude věčně neopětovaná láska?
Na téhle povídce pracuji společně s EllyCat16
Ahoj, jsem tu s Valentýnským speciálem. Tentokrát mi s tím pomáhala EllyCat16 takže určitě navštivte její profil. Jde o první heterosexuální povídku na tomto profilu, tak doufám že si to užijete. Teď už k příběhu.
Ráno jsem se probudil ještě před svítáním. Jako vždy. Musel jsem na trh s květinami a ráno jsou tam ty nejhezčí. Rychle jsem se vysprchoval, nasnídal a hodil na sebe bílé tričko, černé uplé kalhoty a koženou bundu. V předsíni jsem si rychle nazul boty a pak již pospíchal na trh. Jsem tam skoro každé ráno tak mě už znají. "Bobo, tyhle si vezmu 100x. Když už je ten Valentýn tak půjdou na dračku." Ani jsem to nedořekl a už jsem byl u dalšího prodejce u kterého kupuji květiny pravidelně. Po téhle ranní rutině jsem vždy v krámku sám a připravuji vše na den plný prodávání. Ne, kecám jen dám kytky do váz a jdu si stoupnout za pokladnu. Kontroloval jsem včerejší tržbu, když se nad dveřmi rozezněl zvoneček. Dovnitř vstoupila Sofie. Jako pokaždé jí to moc slušelo.
Sofie
„Sofie už tam pracuješ půl roku a ještě si nebyla schopna se s ním normálně bavit ?! Děláš si srandu ?!" „No ne no. Vždy,když se odhodlám za ním jít a normálně se sním začít bavit,tak no prostě. Uvidím jeho nádherný úsměv a ty jeho neodolatelný zelenkavý oči a a už to moc nejde. Kolena se mi rozklepou a radši zahnu do jiný uličky a vydýchávám to." „Noto si umím představit." „Hele jo, já za to nemůžu." „Jojo jasně." „Hele tiško jo, musím už jít tak ahoj." „No nazdar a nepřizabij se před ním." Na to už jsem nestihla nic říct. Dopila jsem čaj, vzala jsem si tašku přes rameno a šla do předsíně. Obula jsem si bílé tenisky a zabouchla za sebou dveře.Dala jsem si do uší sluchátka a šla směrem k „Sweet flowers."Cesta mi trvala kolem 15 minut. Zvoneček nad dveřmi zacinkal a tím se na můj příchod upozornilo. Stál tam. Jeho zelenkavé oči směřoval přímo na mě. Na sobě měl černé uplé kalhoty bílé tričko a zelenou zástěru. Moje oči se na chvíli střetli a těmi jeho. Vpíjeli se do těch mých. V kombinaci s jeho neodolatelným úsměvem. Ó můj bože! Kolena se mi rozklepala a můj křečovitý úsměv stál vážně za to. Moje tváře chytli nachovou barvu. A proto jsem se raději sprintovala do šatny.
Theo
Když zčervenala tak byla ještě roztomilejší než normálně. Nikdy by mě nenapadlo, že může být ještě víc než je teď. Když zaběhla do šatny tak jsem se potichu zasmál a šel jsem obsluhovat zákazníky co byli v krámě.
Co jsem říkal, zítra je Valentýn a tak máme celkem velké tržby. Ale to je ještě nic, to zítra to bude masakr. Pomyslel jsem si když jsem zamykal krámek. Už se těším domů na měkkou postel a mojí lásku. Daisy. Labrador. Je jí sice teprve 8 měsíců ale i tak už je to pěkně číslo. Nasedl jsem do auta a vyrazil směr domov. Odemkl jsem dveře a hned na mě vykoukla zlato-žlutá chlupatá hlava a poté celé tělo. "Kdes vzala ty růže Daisy?" Zeptal jsem se, ale hned jsem nad tím mávl rukou místo toho jsem si vzal vodítko a pamlsky a šli jsme ven.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Sofie
Černé kalhoty, bílé tílko a zelená zástěra se jmenovkou. Tak vypadá můj pracovní úbor. Vyšla jsem z šatny a zamířila mezi vázy s různými druhy květin. Obdivovala jsem jejich krásu a vůni, ale stejně mě nejvíce okouzlili rudě červené růže. Zákazníky se to tu jen hemžilo. Přišel za mnou jeden postarší pán, že potřebuje pomoc vybrat květiny pro svou paní k zítřejšímu svátku sv. Valentýna. Pomohla jsem mu vybrat růžové růže a pak s hotovou květinou jsem ho poslala k pokladně za Theem. Bože on za tou pokladnou vypadal tak dokonale a to bílí tričko jak mu obepíná svaly na rukou. Musela jsem nad těmito myšlenkami potřepat hlavou,aby se mi vrátilo reálné myšlení. Práce utíkala celkem rychle sice byl menší masakr, ale zítřku se to nemohlo rovnat. Po skončení pracovní doby jsem se odebrala zpátky do šatny tam se převlékla do mého oblečení a vyrazila směrem k hlavnímu vchodu. U pokladny jsem pozdravila Thea. No pozdrav to moc nebyl spíš takový kuňknutí, ale to jsem už nevnímala ani odpověď a rychlím krokem si to štrádovala k proskleným dveřím. A směr můj milovaný byteček. No možná bych se mohla jít troch jěstě provětrat do parku no nevím ještě uvidím. A za zvuku cinkání jsme opouštěla květinářství.
Theo
Nejdřív jsem se s Daisy procházel jen tak po ulicích, abych zahnal čas.Doma stejně nemám co dělat. Došel jsem až k parku a aby se neřeklo tak jsem radši zatím nepouštěl Daisy z vodítka. Neměl jsem rád jak na mě lidé koukali. Pohled typu: Co si to dovoluješ? Kdyť tu jsou malé děti! Atd. Když jsem došel do klidnější části parku tak jsem ji pustil, aby se taky trochu proběhla. Já mezitím přemýšlel o Sofii. Je krásná, je chytrá, je roztomilá,je stydlivá a hlavně! Je bruneta. Miluju brunety. Já bych si ani nedovedl představit chodit třeba s blondýnou. No nevadí, ale ona je jak bohyně. Přímo pro mě. Musím jí pozvat aspoň na jednu schůzku. Jinak bych si to neodpustil.
Z mého rozjímání mě vytrhne dívčí křik a psí štěkot.„Daisy, DAISY" zvolal jsem jen abych se přesvědčil kde je a že za ten dívčí výkřik nemohla ona. Samozřejmě že mohla, kdojiný taky. Doběhl jsem k místu kde se Daisy nacházela a odtáhl jsem ji od té dívky co seděla na zemi a smála se. „Já se strašně omlouvám, moc, moc, moc mě to mrzí. Ona taková normálně není. Nevím co o s ní je." Začal jsem se automaticky omlouvat. A podával jsem ruku povalené osobě. Když jsem se podíval kdo to je, tak mé srdce vynechalo jeden úder. To byla ona. Sofie. „A-ahoj,co tu děláš?" Zeptal jsem se koktavě a dál ji zvedal ze země.
