Harry
,,Jo tak zatím pa, zlato."
,,Pa pa, pupíčku!" odpoví mi do telefonu a já to ihned položím.
Mám Emmu rád, ale ty její přezdívky jsou vážně hrozný.
Hodil jsem mobil na postel kousek od sebe a podíval se na obrazovku notebooku, který ležel na mých nohách. Napadlo mě se podívat do emailu, dlouho jsem tam nebyl.
Jakmile se přihlásím vyskočí na mě snad padesát zpráv. Stejně je to všechno jen kvůli instagramu nebo jiným sociálním sítím. Už jsem ho chtěl zavřít, když mi přišla zpráva.
Od Louise...
Můj bývalí nejlepší kamarád...no víc než to. Později jsme se stali něco jako...kamarádi s výhodamy? Myslím, že nějak takhle se tomu říká.
Byl jsem debil, když jsem si myslel, že to nepřeroste v něco víc. Nevím jak to cítil on, ale já k němu začal cítit určitou náklonnost, kterou jsem zkrátka nechtěl.
Nebo jo...?
Díky tomu jsem se mu začal stranit a našel si holku, co by mě zbavila myšlení na něj. Emma. Ona je...prostě ona. Mám ji rád, ale co mi dělá starost je, že s ní to není takové jako s Louisem. Nevím proč, ale strašně mě celá tahle situace sere!
Otevřel jsem tedy zprávu od něj. Asi jsem to neměl dělat! Ale už se stalo. Přičítal jsem spousty řádků, které mi psal. V mé mysli se tvořili šuflíčky s tím, co všechno mi napsal a rozřazovalo se to do kategorií, které nedávali smysl. Říkám tomu šestý smysl. Každý ho má jen o něm třeba neví.
Žárlím
Děvka
Touha
Nejím
Zbytečný
Bolí to
Skrývám
Potřebuju tě
Nechci to
ONA!
Nenávidím tě
Miluji tě
Těch slov bylo spoustu a já cítil slzy v očích a pak mi to najednou došlo. Ty zkurvený slzy, který jsem tak dlouho skrýval! Před světem kolem mě! A hlavně sám před sebou.
Co byla pravda?
Byla taková, že jsem nebyl schopný si přiznat, že ho miluju. Mýho nejlepšího kamaráda! Co kamaráda! Vždyť já ho vlastně využíval!
Jsem kokot! Idiot! Debil! Kretén!
Jak já se za tohle nenávidím!!!
Bohužel jediné, co jsem teď dokázal bylo schodiť svůj počítač na postel, schoulit se do klubíčka a nadávat si s vlastním svědomým, což mi nařizovalo se vypravit za Louisem a umačkat ho k smrti.
******
Po snad dvou hodinách brečení a nadávání sám sobě, jsem se konečně zvedl do sedu a notebook otevřel znovu. 22:42. Snad ještě nespí. Nemusel by. Otřel jsem si slzy a začal psát.
,,Loui...puso... Ani nevíš jak moc toho lituju... Kéž by se dal čas vrátit... Kéž bych nebyl takovej idiot a všiml si Tojo hned... Já...se ti taky musím přiznat...
Pokud je pravda, to co si psal...Jakože v to vážně doufám... Já to cítím stejně... Ne to, že bych tě nenáviděl... Miluju tě! Trvalo mi to než jsem si to připustil... A nepředpokládám, že mi hned padneš kolem krku, ale...potřebuju tě vidět...
Pokud jsi ještě vzhůru, jakože ty budeš jak tě znám, tak bychom se mohli sejít... V parku...? V jedenáct..? Prosím... Chci ti to říct do očí a... Omluvit se ti... Vím, že je snazší to napsat...ale na to tě znám až moc dobře...
Přijdeš Lou? Miluju tě..."
Neváhal jsem jestli to odešlu nebo ne, prostě jsem ho musel vidět a hlavně mu říct pravdu. Byl jsem a pořád jsem idiot, když jsem mu udělal, co jsem udělal.
Rychle jsem na sebe něco hodil a vydal se ven z domu. Otázce mé matky kam jdu jsem se nevyhnul, ale ignoroval jsem jí.
Do parku jsem došel v 22:55. Přišel jsem až k lavičce, na kterou jsme si s Louim často sedávali, když jsme byli venku. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou. Tehdy bylo všechno ještě v pohodě. Všechno bylo normální.
23:05
23:15
Loui nikde. Nechce mě vidět. Nebo si to ještě nepřečetl.
23:21
Cink!
Přišla mi zpráva. Od Louiho.
L: Miláčku, jen chvíli vydrž...
V očích se mi vytvořily slzy. Miláčku...
Říkal mi tak...občas...
Tak jsem čekal...
Dlouho...
A pak jsem ho uviděl...
Jak běží mým směrem...
______________________________________
Všechno nejlepší lásko!!! ❤
Strašně moc tě miluju a jsem moc ráda, že jsem se poznaly :) bez tebe bych asi nikdy nepoznala, co je to milovat...brečet kvůli někomu...
Každopádně už je z tebe velká holka a hlavně MOJE...
Zbývá poslední díl, který vyjde někdy v podvečer :)
#feelhappy :D
<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3<3
