#7

202 42 6
                                    

Do jejího těla se dala zimnice. 

Oblečení, stejně tak jako jediná peřina, jí přestávaly stačit. Třásla se a téměř plakala úzkostí, 
zatímco on seděl vedle ní, na zemi u matrace, na níž ležela a mlčky ji pozoroval. 

Jen marně doufala, že něco udělá, že jí nějak pomůže, nebo že si alespoň všimne toho, že jí není dobře, ale ne. 

Nedělal vůbec nic, jako by zamrzl na místě a její přítomnost nevnímal, přestože jeho oči spočívaly přímo na ní. 

Až když jí ze rtů unikl vzlyk, který doslova prořízl ticho v celé místnosti.

"Zima? Na to jsi měla myslet dřív."

COLD | kms ✔Opowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz