Reverse falls [CZ]

15.

Reverse falls

„Mabel!" křikl Dipper vrhaje se k okraji praskliny. Pomalu, ale jistě začínal panikařit. Obloha byla rudá, prasklina mezi světy se prohlubovala a sídlo za jeho zády se propadalo do země. Bože, co mám dělat! Dipper se naklonil přes okraj, ulevilo se mu, když spatřil zrcadlovou Mabel držící se vyčnělého kamene. Natáhl k ní ruku.

„Mabel! Chyť se!"

„Cože?" Mabel se zdála být překvapená.

„Dělej chyť se!"

„Ale, proč bys mi chtěl pomoct?" teď byl zmatený Dipper. „Vždyť jsi můj bratr."

„Právě proto! Proboha chyť se!" vyštěkl Dipper. Prsty se Mabel svezly z kamene, zůstala ale vyset ve vzduchu, kolem ní planul modrý plamen. Will se vznášel kousek od ní a soustředil svou moc na hnědovlasou dívku. Dipper měl pořád jeho schopnosti. Usmál se, teď se mu konečně hodily.

„Právě proto sestro," zašeptal, když se vyděšená a zmatená Mabel vznesla do výšky, kde na ni už dosáhl. Popadl ji za ruku a vytáhl ji nahoru za pomoci Willa. Když byli oba bezpečně na pevné zemi Mabel se mu v objetí vrhla kolem krku. Dipper ji nechal, co jiného mu zbývalo, byla to jeho sestra. Usmál se, zatímco Mabel vzlykala do jeho vesty.

„Já... Já nechtěla Masonovi ublížit! Opravdu ne! Já, já chtěla jednou být... jednou jsem chtěla být ta lepší, chtěla jsem něco dokázat," vzlykala Mabel. Dipper ji objal.

„Já vím, taky jsme si tím prošli, stačilo snad jen se ozvat, nemyslíš?" Mabel neodpověděla. Ozvalo se zadunění a výkřiky, jak se svět pod nimi začal bořit. Odstrčil od sebe Mabel, jejich prioritou je zastavit Billa. Popadl ji za ruku a táhl do portálu.

„Co? Co to děláš teď?"

„Mabel, tvůj svět umírá spolu s tvým bratrem... Jdeme ho zachránit!" usmál se na ni.

Gravity falls

Záhadná chýše se otřásl, z hrdla hnědovlasého chlapce vydral se bolestivý křik. Mabel to nemohla poslouchat a zaryla strýci Fordovi obličej do svetru. Ford nevěděl, co dělat. Mohl za to snad Bill? Ovládá teď chlapce spolu s ohromnou magií, která v něm dřímala? Nebo jen něco uvolnil, spustil a chlapec tak ztratil kontrolu sám nad sebou. Či snad za to mohl ten kámen, který Gideonovi nechali? Byl zmatený, ale únavu v něm přemohl strach.

Přitiskl si Mabel k hrudi, chtěl ji dostat pryč, jenže ona se mu vysmekla.

„Nemůžeme ho tady tak nechat!" křikla na prastrýce. Ford to věděl, ale co jiného mohl dělat? Obloha za oknem pokoje zrudla, dřív, než se Ford nadál už se spolu s Mabel a se vším v místnosti, dokonce i spolu s chýší, vznášel dobré dva metry nad zemí. Vytřeštil oči. Záhadná síla polevila. Se zaduněním chýše dopadla zpět na své místo, Ford se svalil na zem a tvrdě se uhodil do hlavy o dřevěnou podlahu. Mabel naštěstí dopadla na hromadu peřin z postele, a se zrcadlovým chlapcem to bohužel, ani nehnulo.

Mabel těkala pohledem po místnosti „Prastrýci Stanforde... co se to děje," zajíkla se.

„Gravitace," vykašlal ze sebe Ford. „Padá!" S námahou se zvedl ze země pokoušeje se dobelhat k oknu. Oblohou rudou jako krev prokličkoval jasně žlutý záblesk. Blesk rozťal několik stromů, než udeřil do země před chýší. Zem se rozklenula na dvě poloviny, chýše se zlověstně propadla o několik čísel pod zem, jak prasklina před chýší narušila její stabilitu.

Druhý zableskl naplnil vzduch energií, která jako by se dala uchopit. Před chýší se roztrhl prostor, čas proudil dovnitř a ven, svět se propadal připravený zhroutit se sám do sebe. Respektive do svého zrcadlového obrazu. Z vytvořeného portálu proletěl skrz malý žlutý trojúhelník, byl teprve v polovině procesu, ale alespoň oběť, kterou mu zrcadlová Mabel poskytla, ho vytáhla z duchovního světa. Nebyl ještě úplně hmotný, či třírozměrný, ale nebyl už ani sen, pouhá myšlenka.

Všichni zaslechli ten jeho posměšný hlas prozpěvovat si nějakou hloupou píseň „Žádný loutkař nesváže ruce mé, tak trpělivě já sledoval město záhadné. Zvláštní a divné se ti dostane pod kůži, užijte si ten sladký klid před bouří!" zasmál se trojúhelník.

Forda zamrazilo v zádech. Teď už se jim ta písnička nezdála tak hloupá. Rozhlížeje se kolem sebe, hledal cestu ven. Horlivě přemýšlel, co by se jen dalo dělat. Musí najít Stana. Rozběhl se ke schodům, nechaje Mabel na půdě... se zrcadlovým Dipperem! Uvědomil si, obrátil se jako na obrtlíku připraven vrazit na půdu, sebrat svou neteř a dostat ji co nejdál. Dveře se mu přibouchly před nosem. Praštil do nich pěstí, ale žádná odezva.