Reverse falls [CZ]

8.

Gravity falls

„Tak fajn, já vlevo, Ford vpravo, Mabel si vezme na starosti střed, sejdeme se za dvě hodiny u Mastný huby," Rozkázal Stan. Ford přikývl a rozběhl se určeným směrem. Mabel zaváhala, než se i ona dala do pátrání. Ale nějak tušila, kde vlastně Masona potom najdou. Stejně si nedělala velké iluze. Hned za rohem, jakmile se strýci ztratila z dohledu, zpomalila do kroku. Sice se snažila tvářit normálně, ale ztrápená Mabel se jen tak nevidí. A kdo toho dne viděl i Masona si dokázal dát dvě a dvě dohromady.

„Ahoj létavice," pozdravila ji Wendy, seděla na patníku s kelímkem zmrzlinového shaku. Hleděla na druhou stranu cesty, kde se její parťáci pokoušeli přinutit Thompsona olíznout zvláštně vypadající skvrnu na skle výlohy. Thompson se nervózně rozhlédl, ale k činu se neodhodlal. Mabel usedla na patník vedle Wendy, vzdychla.

„Co tak sklíčeně?"

„To nic, poslyš, Wendy, neviděla jsi dneska... Neviděla jsi Dippera?" Mabel měla problém s vyslovením bratrova jména. Wendy si ji chvíli prohlížela, než se na ni usmála.

„Jo, jo viděla." Oznámila Wendy a upila shaku. Mabel zvedla překvapeně hlavu.

„Ale choval se divně, utíkal přede mnou. Já vím, že je přede mnou nervózní, ale tohle už bylo moc divný." Wendy složila ruce na prsou, když v tom se z druhé strany silnice ozval výbuch smíchu a všichni svorně zvolali Thompson. Wendy se hned přidala. Mabel, sedíc stále na patníku, přemítala, co bude dělat dál. Nesdílela nadšení svých strýců, nechtěla ho najít. Vzdychla a postavila se. Chce svého bratra, ne tuhle stvůru, ale teď to byl on. Třeba nebude zase tak špatný.

Udělala jen jeden krok dál, když ji cestu zatarasily Candy s Grendou. Mabel na ně ustaraně pohlédla.

„Ahojte holky, neviděly jste mého bratra?"

„Radši bychom neviděly!" odpověděla Grenda bez obalu. Mabel naklonila hlavu na stranu, co jim asi udělal?

„Choval se zvláštně, na Dippera," doplnila Candy.

„Super, moc jste mi pomohly," obořila se na ně Mabel a prošla kolem nich. Překvapeně za ní hleděly. To se ty dvojčata dneska zbláznila? Mabel si byla stoprocentně jistá, kde Masona najde, a taky se tím směrem courala. Lidé, co ji znali, si ji ustaraně prohlíželi. Pohloubená v myšlenkách pokračovala dál, než náhle stanula před billboardem malého Gideona. Překvapeně zamrkala. Jak se sem dostala? Podvědomě a v zamyšlení ji nohy donesly až sem.

Rozhlédla se, než se odhodlala vstoupit na Gideonův pozemek. Přešla přes upravenou předzahrádku, rozhlížeje se po všech těch barevných květinách a motýlcích. Nic z toho nedokázalo zaplnit tu propast v jejím nitru. Zastavila se před bíle lakovanými dveřmi, chvíli to trvalo, než se odhodlala zaklepat. Zaslechla zevnitř spěšné kroky a hlasy. S kým tam ten Gideon asi mluví? Dveře se otevřely, první Mabel spatřila bílé vyčesané vlasy, než sklouzla pohledem na bledého chlapce. Mabel za chlapcem neviděla nic neobvyklého, jen jeho obývák. Mason se mezitím stihl schovat za otevřenými dveřmi.

„Oh, ahoj sluníčko, co pro tebe můžu udělat?" usmál se sladce Gideon. Mabel se nervózně usmála.

„Jo, no, neviděl... neviděl jsi mého bratra?"

„Obávám se, že ne," odsekl Gideon. Mabel vzdychla, bylo jí jasné, že lže a Mason teď nejspíš poslouchá za dveřmi. Kdyby jen věděla, jak moc se blíží k pravdě. Bude si připadat jako hlupák, pomyslela si, ale za zkoušku nic nedá.

„Dobře, tak, kdybys ho... kdybys ho viděl, tak, no, mohl bys mu něco vzkázat?"

„Pro tebe všechno."

„No, řekni... řekni mu, že ho mám ráda," vzdychla. "Ať si myslí, co chce, ať si připadá, jak chce, pořád je to můj bratr. A my jsme rodina. Nechci o něj přijít, chápeš? Jen chci, aby věděl, že jsem tady pro něho, vždycky mu pomůžu, a... a tak. Vyřídíš to Masonovi?" Mabel sklopila oči, načež vykouzlila ten nejprosebnější pohled na světě. Gideon se nervózně ošil.

„Ehm, ano... až ho uvidím, slibuji." Mabel se na malého taškáře široce usmála. Obrátila se k odchodu, ještě slyšela, jak za ní Gideon přibouchl dveře. Tam v domě teď stála jedna osůbka, jejíž život se obrátil naruby. Mason stál, hledě před sebe a pokoušel se pojmout smysl toho všeho. Mabliny slova na něj dopadla jako těžký kámen, otočil se k ní zády, ale, co když se rozhodl špatně? Co když mu právě ona mohla nejlépe pomoci? Vzdychl, tohle by nikdy Mabel neřekla. Nikdy by se kvůli němu netrápila, a navíc, tohle nebyla jeho Mabel. A on nebyl její Mason, pousmál se. Dipper. Proč by se cizí Mable měla trápit kvůli cizímu Dipperovi? Ale řekla to, byla tady pro něj, dokonce věděla, kam má jít hledat a použila jeho jméno...

Až teď si uvědomil, že na něj Gideon mluví.

„Cože?"

„Ptal jsem se, jestli ti jedna oběť bude stačit!" křikl Gideon. Mason se dotkl svého amuletu. Musí to udělat. I kdyby chtěl nakonec přijmout Mablinu pomoc, věděl, že potom, co udělá, ho odmítne. Takže je to jedno, stejně na tom nezáleží. Ale bylo by fajn mít pro jednou... rodinu.

Mable se před domem ještě na moment zastavila. Něco jí říkalo, aby se ohlédla. Zůstala v úžasu hledět na Gideonův dům. Růže zasazené po boční straně domu jako by ožily. Obepínaly své dlouhé šlahouny kolem dveří, pučely na nich překrásné květy. Co to mělo znamenat?

„Masone?" zašeptala Mable, ale nečekala na odpověď. Věděla, že ji slyšel. Slyšel její slova a tohle... Musel to být důkaz, že v něm trochu Dippera je. Usmála se, a s novou nadějí rozběhla se přímo k Mastné hubě.