Reverse falls [CZ]

12.

Gravity falls

Ford opatrně vynesl křehké tělíčko na půdu. Mabel už byla nahoře a rozestlala pro Masona postel. Ford ho do ní uložil a nabídl se, že uvaří trochu čaje. Nedostalo se mu žádné odpovědi, Mabel byla příliš zaneprázdněna staráním se o bratra. Zhoršovalo se to, už na první dotek Mason žhnul jako kamínka. Potil se a těžce oddechoval. Mohla by to být nějaká mezi dimenzionální chřipka, kterou teďka trpí i Dipper na druhé straně zrcadla?

Mason sebou škubl a svíjel se v křeči. Otevřel oči a prudce se posadil. Byl zase zpátky v té boudě, vedle něj seděla Mabel a přikládala mu na čelo vlhký ručník. Překvapeně zamrkal.

„Ty, ty se o mne staráš?"

„Jsi můj bratr," odpověděla prostě Mabel. Mason se usmál. Nebyl to jeden z těch jeho ledových úsměvů, ani úšklebků. Byl to prostě úsměv, Mabel mu ho oplatila. Položil svou hlavu zpátky na polštář, vůbec se necítil dobře, ale nedokázal to zařadit. Že by se snad jednalo o nějakou zvláštní chřipku? Nebo za to mohl... Mason zvedl ruku a zašmátral na krku, amulet nenahmatal. Ano, bylo to tím, jeho amulet je pryč a energie teď volně proudí dovnitř a ven, je jako nestabilní slunce, které se každou chvíli může zhroutit samo do sebe.

Pohlédl na Mabel, která ho hladila po vlasech. Nemůže tady být, je to pro ni nebezpečné, ale v její blízkosti se cítil dobře. Nedokázal to popsat, vlastně ano. Konečně, po dlouhé době, ho měla jeho sestra ráda takového, jaký je. Není to tvoje sestra, ozval se hlas v jeho hlavě. Kušuj, obořil se naň Mason. Zavřel oči a upadl do spánku plného nočních můr. Mabel pozorovala, jak se bratrovy oči pod víčky pohybují, nezdálo se mu nic pěkného. Jak jen by si přála mu pomoci. Tak nějak věděla, že za to může Gideon, to, že ukořistil jeho amulet. Mabel se zamračila.

„No tak bratře, ty přece nepotřebuješ žádný amulet, abys udržel své schopnosti!" řekla mu, sklánějíc se nad ním.

Ticho prořízl zlověstný smích, veškeré barvy se ze světa vytratily a Mabel se ocitla tváří v tvář snovému démonu. Žlutý trojúhelník si to nad ní kroužil v celé své démonské kráse.

„Ale, ale létavice, tebe jsem tu nečekal," chladnokrevně se zasmál.

„K Masonovi se ani nepřiblížíš!" křikla po démonovi. Bill se zaculil.

„Ó a co mi asi uděláš, utřpytkuješ k smrti? Poslyš, nemůžeš mi v tom zabránit, vždycky si vezmu to, co chci."

„A co chceš?"

„Jeho!" vykřikl Bill a snesl se k Masonovi, než se Mabel nadála snový démon zmizel v Masonově hlavě. Chlapci se začaly hlavou honit všelijaké myšlenky, bolestivě sténal, jak mu Bill dělal bordel v hlavě. Mabel se probrala z astrální sféry, ležíc na Masonově posteli. Její bratr vedle ní vzdychal. Musí něco udělat.

„Strejdo Forde!" zvolala vybíhajíc z pokoje. Našla ho sedět v kuchyni, hlavu položenou na desce stolu a poklidně oddechoval, konvice s čajem stála vedle něho, skoro studená. Měl toho taky dost, Mabel k němu došla po špičkách a zadívala se na autorův obličej. Vypadal tak nevině. Usmála se na něj a vzdychla.

„Strejdo Forde!" Několikrát s ním zatřepala. Ford se trhnutím probral a obezřetně si strčil ruku pod kabát, kde prsty obejmul pažbu svého magnetopalu. Těkal pohledem kolem sebe, Mabel ho zatahala za rukáv.

„Strýčku Forde! Musím se dostat do Masonovy hlavy!"

„Co jsi to řekla?"

„Musím k Masonovi do hlavy!" zopakovala. Ford překvapeně zamrkal, i když došel k názoru, že lepší bude se na nic neptat, byl rozespalí, a vzdorovat Mabel v takovém stavu. A i kdyby se zeptal, neteř by mu stejně pravdu neřekla.

„Tak fajn, ale budu tě hlídat,"

„Jasný, tak už pojď," Mabel nervózně poskakovala na místě, každou vteřinou už mohlo být příliš pozdě. Táhla Forda za rukáv do schodů, jeho staré kosti nebyly stavěné na Mablinu horlivost. Nějakým způsobem se mu podařilo udržet krok se svou neteří. Když vešel do podkrovního pokoje Mason byl v jednom ohni. Svíjel se na posteli v křečích, bůh ví, co s ním Bill prováděl. Ford vzdychl, přikázal Mabel, aby se dotkla Masonovy ruky, a začal z hlavy diktovat zaklínadlo. Jakmile byl na konci ještě se stihl klimbající Mabel zeptat: „A co tam vlastně budeš dělat?"

„Pokusím se... Zastavit Billa," odpověděla, než upadla do tvrdého spánku. Fordovi spadly ruce podél boků. Hleděl na spící děti, a pomalu mu docházel význam Mabliných slov. Zalapal po dechu.

„Co jsem to udělal?"