Anon ✅

V.DAY [NIGHT SPECIAL]

Jak víte, v předchozí kapitole se Lussy dozvěděla o Kookiho nevycházení z pokoje a rozhodla se okamžitě vyrazit za ním se strachem jestli si něco neudělal.
Přišlo by mi divné to psát v chatu, tak jsem se rozhodla to napsat jako One-Shot. Užijte si ho! ~~

Nehodlala se ani obléknout do teplého oblečení.
Byl už večer.
Foukal chladný vítr.
Lussy vyběhla z domu. Nijak ji nezajímalo, že ho nezamkla.
Důležité pro ni bylo, aby byl Jungkook v pořádku.

(Co když si něco provedl?)

Bez rozhlédnutí přebíhala každou vozovku plnou aut.
Hlasitě na ní troubili a nadávali.
Bylo jí to jedno.
Musela co nejrychleji běžet.
Nesměla zastavit, co kdyby už bylo pozdě.

(Je to všechno moje vina!)

V podzemním průchodu od sebe odstrkovala lidi vracející se ze svých prací.
Znovu se ze všech stran ozývali nadávky.
Pořád běžela.
Vběhla lidem do cesty, kteří se snažili nastoupit do odjíždějícího metra.
Nervózně chodila sem a tam.
Všichni kolem jí věnovali nechutné pohledy.
Byla na tolik uvězněná ve svých myšlenkách, že si jich nevšimla.
Dívala se do země, kolem sebe..
Neviděla ani necítila ten klid.
Dusilo jí to uvnitř.

Tak moc se jí chtělo křičet.

Metro začalo pomalu zastavovat, cestující ani nestihli vstát ze sedadel a Lussy už znovu běžela.
Čím blíže se blížila k místu, tím více jí svýral strach o tom co uvidí.
Nechtěla vidět, že je zraněný nebo dokonce něco horšího..

(Promiň.. Promiň.. Promiň mi to prosím.)

Vyběhla schody.
Viděla jak se její chladný dech mění v malé bílé obláčky.
Zastavila se a zhluboka se nadechla.
Hlasitě znovu vydechla bílý obláček.

Začala hrubě zvonit na zvonek.

Dveře se začali pomalu otevírat.
Za nimi zahlédla tvář, kterou doufala, že bude první.
Beze slova mu skočila kolem krku.
Začali se pevně objímat.

Ucítila jeho teplo.
Začala tiše plakat.
Slzy se začali vsakovat do jeho trička.
Vzal její hlavu do dlaní a dlouze se jí díval do očí.
Měli pastelově modrou barvu s nádechem zelené.

"Konečně tě můžu obejmout, Princezno."

Na chvíli se usmála, ale pak ji znovu přepadl strach.
Zadívala se na mokrou skvrnu na jeho tričku.

"Musím ho vidět.." řekla tiše.

Taehyung ji vzal jemně za ruku.
Celou cestu ji držel, než se zastavili před dřevěnými dveřmi polepenými všelijakými barevnými samolepkami.
Chtěl zaklepat, ale Lussy ho zastavila a poprosila ho, aby je nechal osamotě.
Šel tedy s obavami zpět dolů.

Lussy se zadívala na kliku, která se ani nehnula o kousek.

"Kookie.. to jsem já, Lussy. Odpověz prosím.."

Bylo ticho, nic se neozvalo.

"Prosím.. odpověz a řekni že jsi v pořádku.." do očí jí znovu vstoupili slzy.

Jungkook seděl v rohu se sklopenou hlavou u kolenou.
Tak moc chtěl.. ale ona ho nechtěla.
Zaryl své nehty do mikiny.

Slyšel jí, ale nechtěl jí znovu trápit.

Klesla na kolena.
Ostatní co seděli v obývacím pokoji uslyšeli tu ránu.
Podívali se vzhůru směrem k místu Jungkookova pokoje.

"Promiň.. Prosím promiň mi to!!!" vykřikla s chraplavým hlasem.