Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-SIX - Something Great

„Is it too much to ask for something great?" – One Direction

Andie

Fakt nevím, jak jsme tady skončili, ale poté, co jsme leželi asi pět minut na ledě, nás vykopli za „distribuci mladších myslí" a odešli jsme. Harry se smál tak moc, že mu ta paní dupla na nohu a musela jsem nás odvést k němu do bytu. Přísahal, že nemohl vůbec chodit a v podstatě jsem ho musela odvést na gauč, udělat nám horké kakao a zapnout Frozen – vyžádal si to -, zatímco tam jenom seděl a culil se na mě jako malý roztomilý ďáběl.

Ale koukali jsme se a nějak po sezení na kraji gauče jsem skončila po jeho boku, oba jsme byli přikrytí dekou s Frozen, zatímco jsme sledovali, jak Kristoff běžel zachránit Annu. Harry byl tak soustředěný, bylo to, jako by dýchal Frozen. Vlastně to bylo divné, ale roztomilé. Nemohla jsem si pomoct, ale upřeně jsem na něj zírala, zatímco se díval a usmívala jsem se pro sebe.

„Koukáš se," oznámil tiše, jeho hlas zněl ospale.

Schovala jsem si tvář do jeho paže, tudíž nemohl vidět mou červenající se tvář. I když byly světla zhasnutá.

„Já vím." Zasmála jsem se a konečně upustil jeho pozornost od filmu, aby se na mě podíval. Pobavení měl v úsměvu.

„Proč?"

Protože jsi nádherný.

Konečně jsem zvedla hlavu od jeho ramena a věnovala jsem mu malý úsměv.

„Proč jsi tak posedlý Frozen?" šprtla jsem ho do břicha a mohla jsem cítit tvrdost jeho břišáků. Lehce se zasmál a pokrčil rameny.

„Nevím." Usmál se. „Mám rád všechno. Je to vtipné a milé a ten vztah mezi Elsou a Annou je něco, co jsme trochu chtěli mít s mým sourozencem... Chci říct... Gemma a já jsme byli nerozdělitelní, dokud nepřešla na matčinou stranu a já prostě..." A stejně jako to, jsem sledovala jak mu poklesla tvář. Zamračila jsem se.

„Prostě co? Chybí ti?" zatlačila jsem. Nemohla jsem si pomoct, ale chtěla jsem vědět více o téhle jeho stránce. Harry vždycky vypadal tak silný, když hluboko uvnitř byl tak moc zraněný. To mě opravdu rozesmutnilo. Stále jsem si pamatovala ta slova, která mi řekl, když se mě snažil utišit...

„Nikdy jsem ji znovu neviděl."

Nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě, jestli jí chyběl. Co když toho litovala? Co když se ho pokusila kontaktovat za ty léta? Pokusila? Harry mi neodpověděl, ale přitlačila jsem.

„Pokusila se tě někdy máma kontaktovat?" zeptala jsem se.

Posadil se, dlouze si povzdechla opřel se o gauč.

„Poslala mnoho dopisů, no Modestu! Ale vždycky je požádám, aby mi je nikdy neukázali. Vybrala si jejího manžela přede mnou, tím myslím, jaká matka tohle udělá?" smutek a zuřivost v jeho očích mě skoro zlomily. Ou, jaké měl štěstí, že ji pořád měl, stále měl šanci, aby jí řekl, že ji miluje... Ale chápala jsem ho.

„Možná chce věci napravit? Harry, je tvoje máma, nevíš, co máš, dokud to neztratíš. Nechybí ti? Nechceš vědět, jak se má? Co Gemma? Nemyslíš si, že jim chybíš a chtějí tě vidět?

Jeho oči ztvrdly a stáhl ode mě paži, když se jeho rty stáhly do úzké linky.

„Podívej, vím, že ne, můžeme-můžeme to nechat být?" řekl zlostně.

Nemohla jsem vystát, když jsem ho takhle viděla. Musela jsem mu pomoct, stejně jako on mi pomáhal tak dlouho.

„Ale, Harry-."