REMEMBER ME (Vzpomeň si na mě)

23

Nemohla jsem usnout. Pořád jsem se vrtěla, žádná poloha mi nevyhovovala. Vrtěla jsem sebou, několikrát jsem se byla napít. Podařilo se mi usnout teprve když si mě Niall ze spánku přitáhl do své náruče. Cítila jsem se v ní tak bezpečně, že jsem konečně dokázala přestat přemýšlet a myslet na Scar.

Ráno, když se mi podařilo otevřít oči, měla jsem pocit, že je tu najednou nějak prázdno. A taky že bylo. Niall nebyl v posteli. Vyhrabala jsem se na nohy s rozhodnutím ho najít. Prošla jsem celý byt, ale nikde jsem ho nenašla. Už jsem mu chtěla volat, když se otevřeli vchodové dveře a v nich se objevil on. Ulevilo se mi. 

V ruce nesl tašku z obchodu. Jakmile uviděl, že stojím uprostřed chodby, která odděluje kuchyň od obýváku jen v jeho tričku, které mi půjčil na spaní a s vlasy rozcuchanými, že by si v nich vrabčáci ani hnízdo stavět nemuseli, zaculil se a vydal se rovnou ke mě.

"Dobré ránko, krásko." usmál se na mě, pohladil mě po tváři a lehce políbil.

"Dobré" odpověděla jsem šeptem a znovu se přitiskla k jeho rtům, ale s větším elánem a na mnohem delší dobu. "Kde jsi se mi toulal?" vyzvídala jsem, když jsem se od něj odlepila a zase popadla dech. "Bála jsem se o Tebe."

Znovu mě pohladil a opřel se svým čelem o to mé. "Omlouvám se. BYl jsem nám pro snídani. Měl jsem Ti nechat alespoň vzkaz. "Nějaké nové zpávy?" Se sklopeným zrakem k podlaze jsem zavrtěla hlavou. "Co kdyby jsi si šla dát sprchu a já zatím udělám snídani?" navrhl a znovu mě lehce políbil. 

Přikývla jsem na souhlas a poslušně odklopítala do koupelny. Proud teplé vody mi uvolnil veškeré svaly, o kterých jsem do těď ani nevěděla, že jsou zatnuté. Jako by mi z ramen spadl jeden z těch neviditelných kamenů, které se tam od včerejška usadily. Obmotala jsem kolem sebe jednu z těch obřích osušek a vydala se za Niallem do kuchyně. 

Byl tak zabraný do přípravy naší snídaně, že si ani nevšiml mé přítomnosti. Nebo možná věděl. Když jsem ho zezadu obejmula, abych se podívala, co to vlastně kuchtí, ani se nelekl. Lehce mě políbil na obě paže a dál se věnoval slanině na pánvičce. 

"Můžu nějak pomoct?" nabídla jsem se a uvolnila své objetí, odhodlaná také přiložit ruku k dílu.

Otočil se na mě, prohlédl si mě od hlavy až k patám. V očích mu poskočily rošťáčké jiskřičky, které jsem už znala. "Nepřipadá v úvahu." zavrtěl hlavou. 

Zkřížila jsem si ruce na prsou. "Proč jako?"

"Viděla jsi se někdy po ranní sprše?" ukázal dřevěnou vařečkou, kterou držel v ruce na celé mé tělo. "Už teď mě rozptyluješ víc než dost. A kdyby jsi se tu ještě motala kolem, snídaně bychom se nedočkali." vysvětlí a přitom hlasitě polkne. Svou pozornost radši opět přesune ke sporáku.

S pokřiveným úsměvem se k němu zase zezadu přiblížím. "Takže... se... mám... jít... obléct?" šeptám mu do ucha a každé slovo oddělím lehkým polibkem na krk. 

Další hlasité polknutí. "To jsem neřekl." odpoví až moc rychle, zhluboka se nadechne a já vidím, jak se celé jeho tělo napnulo. 

Tak a máš to, Niallere. Když Ty můžeš zlobit mě, tak já Tebe taky. Tuhle hru můžou hrát dva.

Naposledy ho políbím, tentokrát na tvář, jako malou omluvu a odeberu se do jídelny, kde se posadím na židli ze které mám na něj výhled do kuchyně. 

Vypadal velice soustředěně. Několikrát se otočil mým směrem, aby se ujistil, že ho pořád seduju. Ani mi nedošlo, že na něj doslova civím s bradou podepřenou dlaní. A kdo by se divil. Existuje snad něco víc sexy, než sledovat muže, kterého milujete, jak pro vás v kuchyni připravuje snídani? Možná už jen sledovat muže, kterého milujete, jako pro vás v kuchyni připravuje snídani bez trička. 

Po chvilce Niall kráčí do jídelny s velkým tácem, který položí na stůl. Všechno pečlivě rozkládá na stůl a pak se posadí vedle mě. Oba se pustíme do jídla. Jediný zvuk, který se ozývá, je moje slastné mručení. Do teď jsem si ani neuvědomovala, jak velký mám hlad. 

"Bylo to vážně dokonalé." prohlásím po snídani a pomalu se zvedám, abych mohla zklidit ze stolu. Takou snídani jsem neměla od doby, kdy...  Vlastně asi nikdy. 

Přejdu k jeho místu, abych mohla vzít i jeho talíř, ale ještě než se po něm stačím natáhnout, Niall mě popadne za zápěstí a stáhne si mě k sobě na klín. Nechám talíře talířemi a obmotám mu ruce kolem krku. Niall mě hladí po zádech a lehce líbá na rty. Jako by se bál, že jsem z křehkého skla a při silnějším doteku bych se mohla rozpadnout na milióny drobných střípk. které by už nikdy nikdo nedal dohromady. 

"Pane Horane! To se nedělá, takhle útočit na bezbranné polonahé dívky." pokárám ho ze srandy. Je pro mě tak dokonalým rozptýlením, že úplně zapomínám na všechno okolo. 

"Opravdu?" podívá se na mě se zvednutým obočím v udiveném výrazu. "A to jsem ještě neuděl to podstatné." zaculí se na mě a v očích mu znovu poskakují ty jiskřičky.

"A co je to pods...." ani to nestihnu vyslovit celé a vyjeknu překvapením. Pochopil, že s ním tuhle hru na kočku a myš chci také hrát. 

Niall vstal ze židle se mnou v náručí, se svými rty na těch mých, tentokrát s vášnivými polibky, plnými chtíče. Než jsem se vůbec nadála, moje záda se zabořila do matrace.