Princess. ~Larry~

~ 6. ~

Otevřel jsem dveře a nechal Hazzu jít prvního.  Koukal se kolem sebe s otevřenou pusou jako kdyby nikdy neviděl moderní obydlí. Byl strašně roztomilý.

"Tak co,Harry líbí se ti tu?"  pronesl jsem s úsměvem. "Máte to tu moc hezký" procedil a odtáhl si mě po schodech nahoru. Nechápal jsem,co se děje. Tvářil se naštvaně. Ale proč? Otevřel první dveře co uviděl, hodil mě na postel a sundaval si kabát.

"Harry já.. chci si s tebou o něčem promluvit." nevydržel jsem to. Pohlcovala mě zvědavost a hlavou mi vířilo tolik otázek. Sedl si vedle mě a kývl. "Jak to s námi teď bude?"
Byl ticho. Věděl jsem to. Neměl jsem na něj tlačit,kurva. Chce se mi brečet,jakej jsem ubožák. Proč jsem prostě nepočkal?

Bravo,Tomlinsone,dostáváš ocenění za největšího idiota roku.
"Loui.. Taky jsem o tom přemýšlel. Zamiloval jsem se do tebe už jak jsi vstoupil do dveří. A.. jak jsi mě bránil před těma sígrama, to bylo něco.. co ti nikdy nezapomenu.."
odmlčel se a popotáhl. "Ale sám moc dobře víš, že kdyby se to od nás ze školy někdo dozvěděl,tak nás vyhodí oba." Kývl jsem. Obejmul jsem ho a jeho kudrliny mu spadaly do tváře. Skrývaly se pod nimi blýskající se slzy. "Hazza! Ne.. neplač prosím." Utěšoval jsem ho. Chtělo se mi taky brečet...

Ten pocit,když .. jste nikdy neměli někoho,kdo je vám tak blízko.. kdo se o vás zajímá, povídá si s vámi o všem,i o tom co by ostatní nezajímalo.. má vás rád takovýho,jaký jste.. pomáhá vám.. zlepšuje vám den a snaží se vás rozptylovat,když jste na dně..
Harry je ten,koho jsem hledal. Koho jsem potřeboval.
Jsme tak silně citově svázáni .. jsem na něm závislej. Nedokážu popsat jak moc. Strašně rychle mi přirostl k srdci,což je divný,protože já nesnášim lidi.
Ale.. Hazz je uplně jinej, než ty ovce co vídáte denně na ulici. Originál.
"Loui, chci abys něco věděl." Pokračoval a já jen přikývl. " Neměl jsem lehký život. Moji rodiče byli feťáci, nechávali mě jako malého doma samotného.. vychovávala mě babička. Časem ale babička umřela a mně bylo 15. Stranil jsem se lidí, bál jsem se jich. Neměl jsem kam jít.
Nevěřil jsem na pravou lásku. Věřil jsem jen v to,že někdo spolu vydrží max 1 měsíc a konec. Proto jsem odmítal vztahy. Když jsem stárnul a dokončil školu, nastoupil jsem k nám do školy, s úmyslem se strachu z lidí zbavit.
Heh. Pak jsi přišel ty a všechno se změnilo. Začal jsem mít radost ze života. Prostě.. jsi udělal čáru za mou minulostí.. děkuju ti,Louisi.
A... Chci, abys byl mým přítelem."
______________________________________

Čaukyss :)
Tak vám tu skoro po roce přidávám další část. Zase mě to začlo bavit.
Pokud máte rádi oneshots o životě,tak se nezapomeňte juknout i na mou novou knížku 'innocent life' :)
Snad se vám tenhle part líbí,budu ráda za každý vote, koment a views. :3
- Kamikadze