Faunovo kouzlo

Kapitola 3. Nečekaný dar

Všem vám kteří tuto povídku čtete, velice děkuji za vaši přízeň a odměnou vám za to bude menší vánoční dárek v podobě dvou kapitol které vyjdou 24.12. Přeji vám také krásné prožití svátků a šťastný nový rok! :*

Lorenn
Došel jsem domů a zatopil si v krbu. Můj dům nebyl nijak extra velký, ale zato pěkný a útulný. Měl jsem to tu rád. Sedl jsem si na gauč s čajem a přemýšlel nad Ryuujim. Něco na něm mě hodně zaujalo, doufám ráno nezapomene přijít, chci mu totiž něco dát.

Ryuuji
Usnul jsem téměř hned a ráno vstal na budík. Měl jsem ještě čas, tak jsem si udělal snídani, sbalil si věci a upravil se. Pak jsem se vydal do školy, vzpomněl jsem si, že mam za ním zajít do kabinetu tak jsem tam šel, zaklepal jsem a čekal, až mi někdo otevře.

Lorenn
Večer jsem usnu u krbu a spal až do rána, kdy mě probudil budík. Ráno jsem byl ve škole brzo, uklízel jsem po prázdninách svůj kabinet. Když někdo zaklepal, tak jsem ještě běžel si umýt ruce k umyvadlu a zároveň na něj zavolal. „Vstupte prosím." zamumlal jsem a šel se podívat, kdo to je. „Ahoj Ryuu, pojď dál." posunul jsem ho dovnitř a zavřel za ním dveře. „Víš, proč jsi tu?" zeptal jsem se se zářivým úsměvem.

Ryuuji
„N - nevím, proč jsem tu?" zeptám se a dívám se na něj, zas začínám rudnout. Když měl vlasy v culíku tak mu to hrozně moc slušelo.

Lorenn
„Tak já ti to povím, rozhodl jsem se ti dát plusové body, za které si můžeš například odkládat zkoušky nebo si za ně můžeš vybrat opravné zkoušky zdarma a nemusíš si za další pokus doplácet a za druhé jsem se rozhodl ti věnovat tohle" vyndal jsem krabici se svou starou harfou, která je na světě jen jedna. Každá harfa vyrobená faunskou civilizací je jen jedna. „Je to unikát, jediná na světě, snad tě potěší." usmál jsem se a vtěsnal jí do jeho rukou.

Ryuuji
Jak na mě všechno vychrlil, tak jsem to nestačil ani pobírat „Dě - kuju, ale já si ji nemůžu vzít, je vaše a navíc je to unikát, nejsem jí hoden." Řeknu, opatrně jí položím na zem, přeci jen harfa není lehký hudební nástroj.

Lorenn
„Mám svou, tuhle už nepotřebuji, je to mé přání vezmi si ji." řekl jsem a podal mu k ní krabici. „Budu se zlobit, když můj dar nepřijmeš." opřel jsem se s úsměvem o skříň vedle něho a sjel ho pohledem od hlavy až k patě. Docela nu to dneska slušelo. „To bys přeci nechtěl, hm?" zašklebil jsem se. Kolik že říkal, že mu je? Možná jsem neposlouchal i já, tedy pokud to vůbec říkal.

Ryuuji
„No tak dobře tedy, děkuji." usměju se a zavřu harfu opatrně do krabice, aby se neponičila. „Nechám ji tady a až budu odcházet, vezmu si ji ano?" řeknu a znovu se usměju.

Lorenn
„Ano nech, nechci podceňovat svojí třídu, ale nikdy nevíš, jak se kdo zachová a byla by jí škoda." zazubil jsem se a pak mu rozcuchal vlasy: "Tak jo běž na hodinu, já za chvilku přijdu." usmál jsem se a doprovodil ho ke dveřím. Měl hrozně hebké až sametové vlasy. Byly opravdu příjemné na dotek.

Ryuuji
Zase o trochu víc zčervenám a zaculím se: „Dobře." kývnu a zamířím do třídy, když zavřel dveře od kabinetu tak si zvesela poskočím, asi jsem se zamiloval, povzdechnu si pro sebe.

Lorenn
Usmál jsem se, když zavřel dveře, předělal si svůj culík a natáhl si na sebe místo košile, kterou jsem měl černé upnuté triko. Byl to pěkný kontrast k mým bílým kalhotám a lakýrkám. Pomalu jsem se vydal do třídy, prvního hodinu budeme mít zpěv, tak jsem na ně zvědavý.

Ryuuji
Znovu jsem zrudl, když jsem ho uviděl, takové krásné a vypracované tělo. Nebyl jsem sám, kdo po něm koukal, nějaké holky poblíž si šeptali a hyhňali se. Strašně mi to vadilo, žárlil jsem, ale stejně si myslím, že takový fešák musí mít nějakou holku. Samozřejmě jsem znovu nevnímal a nezaregistroval, že začala hodina a všichni až na mě zpívali.

Lorenn
Vešel jsem do třídy: „Tak tady máte papíry s textem a notami a já si sednu ke klavíru, budu hrát a zpívat s vámi." oznámil jsem a podal holce jménem Nagisa celý štos, ať to rozdá. Vybral jsem spíše modernější hudbu, aby je to zaujalo a zpívali. Všiml jsem si, že Ryuuji se nezapojuje, tak jsem přestal hrát. „Rád bych, kdyby se zapojili všichni." usmál jsem se na něj a čekal, že zareaguje.

Ryuuji
Chvíli jsem ještě nevnímal, ale pak jsem se jakš takš probral a začal se omlouvat „Omlouvám se, já nějak jsem dneska mimo." nervózně se zasměju a zadívám se do papíru. Nevím, co víc bych tam vyčetl než co tam je, ale byl jsem strašně nervózní a studem jsem rudl, takhle nikdy nedostuduju.

Lorenn
Spokojeně jsem pokračoval dál. Nevím proč, přišel mi nějaký takový stydlivý, pokaždé když jsem na něj promluvil. Do konce hodiny jsem ho sledoval, nevím proč, vyvolával ve mě smíšené pocity. Když jsem dohrál, zvedl jsem se. „Třído? Mám pro vás omluvné listy." řekl jsem a začal je každému žákovi dávat ten jeho, v podstatě jsem zkoušel, jestli si pamatuji jména. Jelikož mám docela dobrou paměť, tak jsem se ani jednou nespletl, což mi přineslo jisté vnitřní uspokojení. Ryuujiho jsem si nechal jako posledního a mile jsem se na něj usmál.

Ryuuji
Zase jsem zčervenal, když se tak pěkně usmál byl jsem kompletně hotový a navíc ta harfa. Nevím, co mam dělat jsem hrozně šťastný, že máme tak skvělého učitele, za omluvný list jsem poděkoval a uklidil si ho. Přál jsem si, aby už bylo po vyučování a mohl jsem jít domu, ne že bych tu nechtěl být, ale bojím se, že čím déle budu v jeho přítomnosti tím víc budu nesvůj a jednou na to prostě doplatím.

Lorenn
Zazvonilo a já si proto vzal svoje věci a bez dalších komentářů jsem šel do kabinetu, připravit se na další hodinu s jinou třídou. Pořád jsem přemýšlel nad tím Ryuujim, chová se divně, po škole se ho zeptám, co ho trápí, jako správný učitel, který by měl změny u svých žáků zachytit.