Faunovo kouzlo

Kapitola 2. Romeo a Julie

Ryuuji
Doma jsem hodil věci do rohu místnosti, lehl si na postel, přičemž  jsem začal na stránkách školy hledat učitele, abych našel Lorenna. Chtěl jsem o něm vědět úplně všechno. Nejradši bych znal i jeho facebook, ale to by bylo až moc vlezlé.

Lorenn
Zašel jsem domů, svlékl se a změnil se. Šel jsem si udělat jídlo, které se skládalo z výhonků, zeleniny a luštěnin. Jelikož jsem faun, tak moc masa nejím. Byl jsem rád, že mám takovou třídu, vypadají celkem mile a podle těch informací, co o nich vím, to s nimi půjde. Plno z nich už umí něco málo ze střední, takže dobrý.

Ryuuji
Našel jsem na internetu, že na škole je už nějaký ten patek, měl u jména jen Lorenn a že vyučuje hru na hudební nástroje, nic víc? Žádné zájmy? Povzdechnu si a zkusím Lorenna zadat do Googlu.

Lorenn
Najedl jsem se a pustil si televizi, tyhle vymoženosti jsme měli také, ale byli jsme zaostalí, takže asi doba první světové, to znamená velké bedny, černobílý obraz a nic moc filmy, tohle je daleko lepší. Zase, ale umíme míchat kouzelné lektvary, takže každá rasa má něco do sebe.

Ryuuji                                                                      Pod jménem Lorenn mi to nic nenašlo, krom nějaké zpěvačky s povzdechem zaklapnu notebook a jdu trénovat na harfu. Byl to malý byt, a přesto v něm bylo nacpáno tolik nástrojů. Přemýšlel jsem, že se naučím na ještě něco dalšího, ale na harfu jsem uměl dokonale, když jsem byl nervózní nebo mě něco trápilo, tak si na ní zahraju. Vždy mi to zvedne náladu, miluju její zvuk.

Lorenn
Docela jsem se bavil komedií, která běžela v televizi, měl jsem rád tenhle styl humoru. Koukl jsem se kolik je hodin a rozhodl si dát sprchu a pak se jít trošku projít po městě, nerad jen tak sedím. My faunové jsme docela neposední tvorové, proto asi i u mluvení chodím.

Ryuuji
S harfou jsem si sedl na balkon a hrál si jen tak pro sebe, do čeho jsem zjistil, že i zpívám. Bydlím v domě plném starých lidi a co já vím tak se jim má hra na harfu líbí, tak to nevadí. Neruším je. Líbilo by se mi takhle hrát i pro ostatní, protože vím, že to ocení. Navíc venku už zapadalo slunce což bylo ještě hezčí.

Lorenn
Šel jsem ven a procházel se po městě, když v tom mě upoutal vzdálený zvuk harfy. Byl to líbezný zvuk a tak jsem se za ním vydal, abych zjistil, kdo to tak pěkně hraje. Pro můj celkem citlivý sluch to bylo jako by hrál hned za rohem, ale opak byl pravdou. Trvalo mi to asi pět minut. Zvuk šel shora a tak jsem nevěděl, kdo to hraje, ale poslechl jsem si to.

Ryuuji
Když jsem dohrál jednu skladbu, tak jsem si poslechl potlesk od sousedů, kteří mě pobízeli, abych hrál dál, tak jsem je poslechl a dal se do hraní. Tentokrát jsem nezpíval, protože k tomu text není a jen si užíval hraní. Vždy se u hraní na nástroje krásně uvolním.

Lorenn
Sedl jsem si pod barákem na obrubník a tleskal společně s důchodci. Taková podívaná, zajímalo by mě, kdo to hraje. Budu muset to zjistit. Jeho hra byla skvělá a hlas také neměl špatný, docela talentovaný muž. Měl jsem takový pocit, že jsem ten hlas už slyšel, ale možná to byl jen pocit. Poslouchal jsem tedy dál a svázal si své polodlouhé vlasy do drdolu gumičkou.

Ryuuji
Když jsem dohrál i druhou skladbu, slyšel znovu potlesk tentokrát i zespodu domu tak jsem vstal a naklonil se pres zábradlí: "Lorenn-sensei?" řeknu spíše pro sebe, ale mohl to slyšet. " Co tu děláte?" zeptám se ho celý rudý. Teď jsme jako Romeo a Julie. On je Romeo a já Julie.

Lorenn
"Aaa to jsi ty Ryuu?" zazubil jsem se a vzhlédl jsem k němu. "No slyšel jsem zvuk harfy a kde je harfa, tam jsem i já." zasmál jsem se. "Nečekal jsem, že narazím na tebe, hraješ dobře." zvolal jsem, aby mě dobře slyšel, přeci jen byl v patře. Bylo to super ta jeho hra i zpěv.

Ryuuji
"Dekuju." řeknu, opravdu mi lichotí " Na harfu hraju od dětství a na klavír též." nervózně se zasměji a podrbu se na zátylku. "Ch – chcete sem nahoru? Něco si můžeme společně zahrát." asi jsem se musel zbláznit, ale proste, chci vědět, jak hraje náš sensei.

Lorenn
"Ne nechci tě rušit." zasmál jsem se. "Já hraji také od mala, vlastně hraju od jednoho roku svého života, takže už to je nějaký pátek." usmál jsem se. Docela mě jeho pozvání překvapilo, ale bude už večer, a tak ho nechci rušit, i když mi to sám nabídl.

Ryuuji
"Dobře, tak to si někdy rád s vámi zahraju." mile se usměji. "Chcete něco zahrát?" zeptám se, když už tu byl tak bych byl rád, kdybych mu mohl něco zahrát.

Lorenn
"Rád si poslechnu cokoliv." usmál jsem se a nakonec si oprášil zadek, který jsem měl špinavý od toho, jak jsem seděl na obrubníku. "Tak mě napadá, mám jednu skladbu pro dvě harfy a zatím jsem neměl příležitost si to s někým zahrát, nepřidal by ses?" zeptal jsem se ho. Docela se mi začal zamlouvat. Měl něco do sebe a navíc ten hudební talent.

Ryuuji
"Rad se přidám, taky jsem ještě s nikým nehrál duet. " řeknu a začnu přemýšlet nad tím, co zahraju, chce to něco těžkého a krásného.

Lorenn
"Budu s tebou počítat." zamumlal jsem. "Tak já tu počkám na tvou hru a pak už půjdu, začíná být chladno." zamumlal jsem a otřepal se. Byl jsem jen v tílku, a jak ustupovalo slunce, tak teplota začala klesat. Doufám, že to s tou hrou myslel vážně já jsem totiž velice vášnivý hudebník.

Ryuuji
Kývnu „Jdu na to. " řeknu a začnu hrát něco od Mozarta, abych se předvedl, co všechno umím, bylo to docela dlouhé, ale myslím si, že to stojí, za to.

Lorenn
Skladbu, kterou hrál jsem znal velmi důvěrně, měl jsem jí rád, rozhodně mě potěšil, že si jí vybral. Důchodci před domem už odešli a já si složil ruce na hrudi a usmíval se. Jeho hra byla jako vábení, ukolébávala mě, jako vánek, který si hrál s mými vlasy, které se uvolnily z gumičky.

Ryuuji
Když jsem nakonec dohrál tak harfu odložím vedle sebe a znovu se nakloním pres zábradlí. Pořád tam postával, za což jsem byl opravdu vděčný. „Líbila se vám?" zeptám se trosku nervózně, bojím se, že by se mu to nemuselo líbit nebo, že jsem to nehrál podle toho, jak jsem měl.

Lorenn
„Bylo to skvělé, moje oblíbená skladba." usmál jsem se. „Nahlaš se mi zítra v kabinetě prosím." mrkl jsem na něj. „Už půjdu, tak přeji pěkný večer, Ryuuji." usmál jsem se a zamával mu. Bylo opravdu chladno. Pomalu jsem se rozešel domů, všechny místa v tomhle městě jsem znal jako své boty, takže jsem to bral domů zkratkami.

Ryuuji

„Dobrou noc i vám. " řeknu a už si harfu uklízím a zavřu balkon. Pak si jdu dát sprchu a rovnou do postele. Tohle bylo fajn. Vypadá to, že si spolu budeme opravdu dobře rozumět.