Bylo mi teprve šestnáct, když jsem dostala brigádu v ne moc prosperujících londýnských novinách.
Každý den to bylo to stejné. Doplňovala jsem barvu, nebo papíry, vařila kafe unaveným novinářům. A přece to byla jakýmsi způsobem zábava. Měla jsem svět jak na dlani. Věděla jsem naprosto všechno. Obvykle to byly jen politické záležitosti, nebo zprávy o počasí, ale někdy, když jsem si počkala na první výtisky, našla jsem něco daleko zajímavějšího. Jak už bylo zvykem, býval na úvodce s nápisem:,,Další vražda objasněna." nebo ,,Geniální detektiv opět zasahuje." Ano, správně. Onen tak známý a všemi opěvovaný fenomén: Sherlock Holmes.
Sama jsem podle svého mínění dost nevšímavá a tak obdivuju každého, kdo si jako veleznámý detektiv dokáže všimnout i sebemenších detailů.
V redakci je vždycky rušno a vy téměř nemáte šanci vyznat se v moři informací, ale tentokrát, když moje nadřízená Kaith vtrhla do našeho oddělení, byly informace pochopeny rychle. ,,Dostali jsme zprávu, že v centru Londýna byla nalezena tři těla, naprosto zřejmá vražda. Co z toho vyplývá? A rychle!" Když všichni chvíli mlčeli, ozvala jsem se:,,Holmes vyleze z doupěte?" ,,Přesně! A my tam budem, abychom měli co psát v zítřejším tisku. A ty s námi, Steph, momentálně nemáme nikoho, kdo by mi podržel kafe, mezitím, co ho budu vyslýchat. Za pět minut buď dole u auta. Mimochodem. Skvělá dedukce." Mrkla na mě a já se zasmála internímu vtípku. A tak mě kávová závislost Kaith a trocha té "dedukce" dostala konečně ven z redakce k něčemu trochu zajímavějšímu.
