,,Uděláš to, nebo vyvraždím celou tvoji rodinu!" Vyhrožoval mi už asi po desáté.
Chtělo se mi brečet, zabiju je nebo on zabije celou moji rodinu...
,,Tik tok, vybírej čas ubíhá!" Zavrčel.
Můj mozek pracoval na 110% , ale stále to bylo málo.
,,Chceš snad, abych vyvraždil celou tvoji rodinu? Já bych teda nechtěl.. Ale já žádnou nemám, takže je mi to jedno. Je to jen na tobě."
V zoufalství jsem si začala hryzat nehty. Co říct? CO ŘÍCT!?
,,Já nevím.." Hlesla jsem ,, mám ráda svoji rodinu, ale vražda?"
,,Vražda, ach ano. Už se těším jak budu vraždit tvoji tříletou sestru. Jak já nesnáším děti!"
Vzdychla jsem. Moje sestra, za týden jí měli být tři. Bylo to jen na mě. Rodina nebo přátelé?
,,Víš, mohl bych tě zabít, ale u tebe to nebude taková sranda." Povzdech si.
,,Radši já než má rodina a přátelé!" řekla jsem odhodlaně ,,Dělej, tak mě předsi zabij! Stejně by si to uděl takže už je to jedno!"
,,Víš, dělal jsem si s tebe srandu.." Řekl ten debil.
,,Ty idi-" přerušil mě ,, Ale nenádávej mi nebo vážně skončíš jak těch pět dětí!Řeknu ti tajemství, do pizzerie dodají nové animatroniky, takže pokud mě budeš štvát mám pro tebe volné místo!"
Kolena se mi chvěly, ale i přesto jsem k němu doklopýtala. Pomalu, ale jistě jsem se postavila tak, aby moje oči byli v úrovni těch jeho.
,,Proč jsi ty děti zabil?" Položila jsem mu otázku, na kterou už jsem dlouho chtěla znát odpověď.
Mlčel.
,,Najednou mlčíš, že?"
,, Když na něco nechci odpovídat tak neodpovím. Možná- možná ti to jednou povím, ale ne teď."
Usmál se a vytáhl zpod kabátu lahev, vodky?
,,Dáš si?" Zeptal se a už sundával víko flašky.
,, Promiň, nepiju."
,,Jseš divná.." Odfrkl si.
,, Aspoň nejsem alkoholik.." Odporovala jsem s úsměvem.
Divně se na mě podíval a dál pil. Musela jsem se zasmát.
,,Co se k smíchu?" Zeptal se (naoko) uraženě.
,,Ty...
