Freya z Jotunheimu

Jednání

„LOKI!" vykřikla a sklonila se k němu. Byl ledový, na hranici svých magických sil. Chytila ho za ruce a poprvé otestovala jak rituál zafungoval. Poslala mu svou magii. Zachvěla se mu víčka a za chvilku otevřel oči. „Já to dokázal." zašeptal.

„Jo, dokázal." Potvrdila a pomohla mu do sedu. Pak vstala a podala mu číši vína. Bez protestů ji dvěma hlty vyprázdnil. „Jak se cítíš?" Ptala se starostlivě.

„Jako kdyby se po mě proběhl Sleipnir. Opakovaně." Řekl unaveně a pokusil se o úsměv.

„Vtipkuješ, to je dobře. Shodnem se na tom, že tohle už nikdy neuděláme?"

„Máš moje slovo." vydechl a pokusil se postavit na nohy. Pokusil se, bylo správné přirovnání. Vzápětí se sunul zpět k zemi. Freya ho zachytila a Loki se o ni opřel celou svou vahou. Mávla rukou a přičarovala zpátky Lokiho postel.

„Na to jak jseš vychrtlej se proneseš." Škádlila ho, když ho ukládala ke spánku. Chtěl něco namítnout, ale usnul něž to stihl. „Zítra se na tebe přijdu podívat."

„Mhhmm." Divila se, že z něj dostala alespoň nějakou odpověď. Přehodila si plášť přes ramena a vrátila se do své ložnice.

Cestou přes nádvoří zkoumala, jestli na sobě pociťuje nějakou změnu. Došla až k fontáně uprostřed nádvoří a vyslala k ní jemný proud jotunské magie. Vystřikující voda tvořila nádherné ledové obrazce, přesně jak si je představila. Měla nad tím daleko větší kontrolu. Necítila žádné vedlejší účinky. Znovu mávla rukou, rozmrazila fontánu. Sama pro sebe se usmála. „Vážně to dokázal." Zamumlala a rozběhla se do své ložnice. Tam nechala svou noční košili sklouznout ke kotníkům, otočila se zády k zrcadlu a zadívala se na novou runu. Byla komplikovaná jako Loki sám s ostrými hranami a přesto krásná. Skvěla se černě proti její bledé pokožce. Dotkla se jí a cítila jak pulzuje silou. Věděla, že k uvolnění veškeré její síly stačí runu narušit, pořezat nebo vypálit. Necítila se ani trochu ospalá, zdálo se jí jako by vydržela bojovat celé dny a neunavit se. Loki jí během rituálu nevědomky předal spoustu energie. Ona mu ji z části vrátila, ale i tak bude dlouho unavený. Znala to, už se to stalo párkrát po bitvách jim oběma. Nic než spánek a poté vyjezení poloviny paláce na to nepomáhalo. Znovu se zadívala na svůj odraz v zrcadle. Věděla, že teď už neusne. Rozrazila dvoukřídlé dveře své šatny a oblékla se do zbroje.

                          ....................................................................................................

Na tréninkovém dvoře jí čas ubíhal rychle. Ani si neuvědomila,že vyšlo slunce, dokud se k ní nepřipojila Sif. „Jak dlouho jsi tady?" Ptala se.

„Ani nevím, od tří ráno? Nemohla jsem spát. Přidáš se?" Usmála se Freya a švihla svým mečem proti své přítelkyni. Ta její výpad odrazila, tréninkovým dvorem se začalo rozléhat řinčení ocele o ocel. Freya přitom zjistila, že je pomalejší než bývala. Sif nad ní měla často navrch. Dokud si princezna nezačala vypomáhat magií.

„To není fér!" Křikla Sif se smíchem když ji Freya srazila na lopatky, s hrotem meče přimáčknutým na hrdlo. „V čestném souboji bych tě porazila." Protestovala.

„Pak pro mě není výhodné bojovat čestně." Odpověděla Freya a pomohla Sif na nohy.

„To zní jako něco, co by řekl Loki."

„Vlastně jsou to přesně jeho slova." Pousmála se Freya. „Ani na to nemysli Fanindrale." Řekla stroze.

„Co dělám?" Ozval se za ní jeden se tří válečníků.