Následky

*31*

,,Všechno se zkazilo...Nic z toho se nemělo stát", bez rozmyslu jsem začala nahlas vyprávět své dojmy.

Až po dlouhém tichu se můj pohled obrátil na roh místnosti, kde seděl Matyas. Nemohla jsem uvěřit jeho přítomnosti, zároveň jsem si i uvědomila jak strašně vypadám. Rozmazaná řasenka okolo mých očí ze mě dělala medvídka mývala a rozcuchané vlasy připomínaly účes staré čarodějnice, ale nic z toho mi nevadilo.

,,Co..co tu děláš?"namáhavě jsem ze sebe vykoktala jednoduchou větu.

,,Tvá teta mě sem pustila, měl jsem pocit, že se něco děje. Viděl jsem jak běžíš domů" jeho hlas byl uklidňující.

,,Jak to, že nejsi s tou svou dívkou?"zeptala jsem se ublíženě z posledních sil.

,,Žádná není, řekl jsem to jen abych ti dal lekci" jeho tón hlasu se stále neměnil, ale obsah slov, která vycházela z jeho úst mi vháněl vztek do žil.

,,Lekci? A za co prosím tě? Za To, že tě miluju?" neovládla jsem se a nahlas vyřkla slova, která měla zůstaz jen v mé hlavě.

,,Cože?", celý byl vyděšený a nejistým krokem se přibližoval ke mně.

,,Vždyť ty ani nevíš, co je to láska" řekl chladně a sedl si vedle mého pohozeného těla.

,,Jak to můžeš vědět? Dobře, třeba to není láska, ale v tom případě už nevím co cítím" už jsem byla celá zmatená a zoufalá.

,,Tak mi řekni, co cítíš", ztrácela jsem se v jeho očích, ale zároveň jsem se cítila trapně.

,,Nikdy jsem takový pocit neměla. Nemůžu jíst, nedokážu usnout, protože si v hlavě přehrávám chvíle, které jsme spolu prožili. I když by mi ta osoba sebevíc ublížila, stejně bych byla schopná pro ni udělat všechno. Asi máš pravdu, vážně nevím co je to láska."