Quite normal | New Hope Club

\Quite normal\ #2

                       ~Za Blaka~
Nemile jsem vyhodil Reece z domu...
Nemám nejlepší náladu a vůbec ne po tom co mi došlo, že jsme se spolu vyspali... šílený.

Je mi trochu zle, podlamují se mi kolena a dost mě bolí za krkem, ale přesto se musím pustit do úklidu.
Už teď se bojím co všechno najdu.

Sotva uchopím první zmačkaný kelímek od koktejlu, slyším auto parkující před našim domem.

Ku#va! Ne... ne, ne, ne, ne!... co teď!?

***

Synu, už jsme do... *zasekne se uprostřed slova v ukamžiku kdy mě uvidí polonahého mezi tím bordelem.*

Ehh... ahoj mami, tati... já...
 
Blaku, vždyť jsme říkali, že na tvé narozeniny nebudem doma a že je oslavíme o týden později! Souhlasils, tak proč tohle??

*pokrčím rameny a zahledím se do země*

Navíc na takové večírky v domě jsi mladej. Až budeš plnoletý a budeš mít svůj vlastní byt tak si dělej co chceš! Teď ti je teprve sedmnáct! Ještě rok si počkáš chlapče.    *doplní táta*

Hmm.. nejsem malej tati! *obrátím oči v sloup*

Tohle uklidíš dokud se nevrátíme od sousedů, stavíme se na návštěvu, protože v tomhle binci nebudu ani minutu, bojím se co najdu u mě v ložnici! ... a žádný odmlouvání!

No jo... ježiiš... *usklíbnu se* jen jsem nechtěl přijít o oslavu s kámošema.
S rodinou je to nuda.

Mamka mě zabila pohledem a ukázala ukazováčkem na nepořádek, abych nezapoměl na úklid a vyjde zase před barák.

No... tak snad si aspoň teda sbalil nějakou tu slečnu. Heh... *šťouchne do mě taťka a já se falešně zasměju*

Ehmm.. jasnýý.. taťkoo...

Ještě, že tátovi nechybí humor ani teď.
...co by holku... já nejspíš sbalil kluka!

Když se za rodiči zabouchnou dveře, pustím se do uklízení, vysávání, vyndávání nějakých prasáren z pod gauče a tak dál... broukám si u toho písničku "All night" od The Vamps, ale po pár minutách mě vyruší zvonek.

Otevřu dveře a tam stojí už upravený a hezky oblečený Reece.

Čau, zapoměl jsem si tu klíče... ehm, nedostal jsem se domů. *zasměje se*

*já se pousměju*  jo, pojď si pro ně.

Hele, tys ještě nezačal s uklízením?

Děláš si... uklidil jsem půlku obýváku...

Áha... teď jsme na to dva, helpnu ti s tím... a už mě nevyhazuj.
*zasměje se a já na to jen zakroutím hlavou a hned se dáme do práce.*

***

Super, máme to! Nemáš zač. *koukne na mě*

Dík... *rozhlídnu se po místnosti*

Tak já teda zas jdu...
*popadne své klíče a míří ke dveřím*

Počkej, nechoď. Nezkusíme nazpívat nějakej cover?

*zvláštně se na mě podívá, roztomile se usměje a já nazpět*

V mém pokoji x studiu je už taky čisto. Mám tam kytary, bubny, klávesy atd.

Zpíváme "Let Me Love You" od Justina Biebera, otevřeli jsme všechna okna v místnosti a pustili se do toho.
Vždycky se do zpěvu tak vžiju!
Je to skvělá písnička. Vybral ji Reece a zvláštně se na mě při zpívání díval... až tak, zamilo..... no to je jedno. To je nemožný a šílený.

***

To bylo dobrý, zvedlo mi to náladu, dík Reeci. *mile se usměju*

V poho, to mě taky.....

Copak?... Co na mě tak koukáš? Reeci, hej... nedívej se na mě tak...

Hm.. jak se koukám?

Noo... já..... nevím...

*zakoukám se na něj taky a kousek se k němu přiblížím, on taky udělá pár krůčků blíž a jemně mě chytne za pas*

*moje ruka mu pomalu přejíždí přes jeho břicho a hruď*

*Reece se přiblížil, až moc blízko... skoro jsme se políbili*

Hele... Reeci, dost. Promiň.
*mírně ho odstrčím od sebe*

Ne, Blaku, to já promiň, zase to dělám. Vím, že ti to vadí, ujelo mi to.

Reeci... to co se stalo včera v noci byl jen úlet ok? Nic mezi náma není, byli jsme opilí, budeme dělat jakoby nic...
A i kdyby něco mezi náma bylo, tak by jsme nejspíš zklamali fanynky... Ale nic mezi námi není takže...

Chápu, vše bude jak při starém, nemůžem tohle dál dělat.
*usměje se, ale se smutkem v očích*

Musel jsem lhát...
Já vlastně nevím jestli ho mám rád víc než obyčejnýho kámoše... určitě je tam větší pouto než s ostatníma, ale nemiluju ho, nemůžu ho milovat! To by nešlo... co by řekli fanoušci, rodiče, přátelé a rodina... kdybych nebyl hetero??

Tuto trapnou chvilku zlomí moji rodiče když přijdou domů z návštěvy.

Tak jsme zpět, oh... hezky uklizené.
Jé, ahoj Reeci, nemusel jsi Blakovi pomáhat.

Zdravím...
Víte, já jsem mu chtěl pomoct.

V pořádku, jsi milý chlapec.
Nechceš se tu zdržet? Upeču bábovku.

To je milý paní Richardsonová, ale už asi půjdu...
Čau.... kámo. *řekne mi, né moc šťastně*

Zamávám mu na rozločenou a koukám jak opouští náš dům.

Tak zítra ve škole...