Úhel pohledu.

Očima Sherlocka Holmese

Koukám na jeho vypracovanou hruď. Nasadím svůj štěněčí pohled a John se rozesměje. Miluji jeho úsměv. Udělal bych pro něj cokoliv. Najednou se do jeho výrazu vloudí grimasa strachu. Otočím se směrem kterým kouká. Blonďatá žena si nás prohlíží téměř vražedným pohledem. Pouze se ušklíbne na Johna a vytáhne zbraň. Namíří na něj. Chce ho zastřelit. Chce nás od sebe opět oddělit. Žena nasadí sebestředný úsměv a vypálí. Má geniální mysl okamžitě reaguje. Skočím před něj a nechám se zasáhnout. Silná rána do ruky můj sen ukončí. Nacházím se v nákladním vagónu mířícím na Ukrajinu a potom dále na východ. Dostal jsem jisté informace, že Moriartyho zločinecká síť je velice rozsáhlá. Proto jsem nemeškal drahocenným časem a hned po odchodu od vlastního hrobu jsem sedl na tento improvizovaný dopravní prostředek. Kdybych čekal na osobní vlak promeškal bych 4 hodiny. A proto sedím na písku mířícím na východ. Ale je to možná lepší než kupé plné lidí. Alespoň mohu navštívit svůj palác mysli.