You And I?

8.část

Když policie přijela tak si vše zapsali a pak už jeli. Prej za pomocí nějakých přístrojů ji můžou najít.

Když odjeli tak Horanovi byli pořád celý mimo zato já jsem byl teď nejšťastnější člověk na světě.

V noci jsm ani nespal pořád jsem přemýšlel jestli ji najdou nebo ne. Museli!

DANIELLIN POHLED

Dnešek byl stejný jako jiný. Mia se mě zase ptala jestli jsem si to nerozmyslela já na záporně zakývala hlavou a tím jsem si vysloužila další kopaní a mlácení všude po těle. Ale teď jsem příliž blízko na to abych to vzdala. No a teď sedím na zemi v "koupelně" jestli se tomu dá tak říkat. A utírám si krev ze rtu a nohou. Když se na sebe kouknu...je to strašný v duchu se modlím aby mě našli brzo..

Bylo asi po dvanácté, protože když jsem se vracela tak na zemi byl chleba s vodou tak jsem to snědla a ležela a přemýšlela. Nakonec jsem asi usnula, protože jsem se zbudila až když Marcus bouchl dveřmi ,,Večeře." Řekl a dal na zem před matraci zase chleba a vodu. Jen jsem kývla a on odešel. Když jsem měla snězeno tak jsem si šla zase lehnou, protože tady se nic jinýho dělat nedá. Přemýšlela jsem o tom jaký by to bylo kdyby mě našli přímo teď nebo jak dloho tu jsem a trpím a jestli Ian cítí to samý co já. Asi jsem dlouho přemýšlela a usnula, ale pak mě probudil hrozný randál ve vedlejších místnostech a pak se vyrazily dveře a tam stál člověk v černém a s pistolí a nějakýma věcma ,,Jste Danielle Horan?" Zeptal se a já kývla na souhlas

,, Tady je.." Křikl do chodby a když se otočil měl na zádech Policie.

Takže ze strach spadnul pak přišli ještě nějací policisté a jeden mě nabral do náruče,ale ještě předtím jsem si vzala mobil a pak měnesl do policejnícho auta a řekl mi ,,Už se nemusíš bát teď tě odvezeme domů.." Řekl a já ještě spatřila Miu a Marcuse jak nastupují do auta. Pak už jsme jeli a já se tak moc těšila.. Auto zastavilo a my vystoupili on mě donesl až před dveře našeho domu a pak zaklepal. Někdo otevřel, ale já neviděla kdo, protože ten policista si stoupl přede mě ,,Dobrý de stalo se něco?" Řekl a já podle hlasu poznala Matta. Policista jdělal krok bokem a já se koukla n Matta vypadal tak překvapeně a pak mě silně obejmul začala jsem brečet. Když se odtáhl tak se zeptal na otázku kterou so řel spíš pro sebe

,,Si to vážně ty?"

,,Kdo jinej bych byla?" Řekla jsem on mě zase obejmul a pak něco řikal policistovi. Když jsme vešli do domu tak Matt zavolal rodiče a ti přišli do obýváku za námi. Když mě uviděli tak máma začala brečet a tátovi taky stelo pár slz. Oba mě obejmuli a pak se přidal i Matt takže z toho vzniklo rodiné objetí. Pak se odtáhli a máma se na mě koukla a zděsila se. Nedivím se jí kdyby jsem se  a sebe koukla do zrcadla vypadala bych stejně jako máma. ,,Panebože.. pojď se rychle najízt. Jsi samá kost a kůže .." Řekla a zakroutila hlavou a táta mě donesl do kuchyně kde mi máma dala večeři. Pak mi táta vyhrnul rukáv a zamračil se. Koukla jsem na svojí ruku a měla jsm tam trochu krve a modřin. ,,Šak je to bude mrzet. Zažaluju je tak že budou sedět tak dloho až zčernají." Řekl a já se usmála a obejmula ho. Když přišla máma tak přede mě postavila talíř na kterém bylo maso s bramborovou kaší a salát. Hned jsem si vzala příbor a začala to do sebe házet. Pak jsem si asi třikrát přidala, ale pak jsem byla úplně plná. Do obýváku jsem došla už po svých. Rodiče se mě ptali na různý otázky a pak jsem se zeptala já jak dlouho jsem tam byla ,,Ty to nevíš? Byla si tam skoro dva měsíce." Řekla máma a já sm na ni hleděla jak nn panenku Marii. Na stole ležel tatův mobil tak jsem ho rychle vzala a koukla se na datum a máma měla pravdu. Někdo klepal tak se Matt zvedl a šel otevřít. Když ta osoba přišla do obýváku tak jsem zjistila, že je to Ian. Zalapala jsem po dechu a on se ke mě rozeběhl a silně mě obejmul a já se na novo rozbrečela. Tolik mi chyběl jeho vůně, oči, vlasy jeho hlas, smích a takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Pak jsem se odtáhla a utřela si slzy. Chvíli jsme tam ještě seděli, ale já se pak rozhodla jít do pokoje a Ian mě doprovodil. Když zavřel dveře tak jsem se rozhlídla po pokoji a sedla jsem si na postel. Sedl si vedle mě a začal ,,Daniell hrozně si mi chyběla a chtěl jsem se ti omluvit..." Já se na něj divně koukla 

,,Omluvit a za co?" Zeptala jsem se ,,No jak jsem řekl, že o nic nejde s tím klavírem.."

,,Aha...Iane koukni.." Řekla jsem a ukazováčkem mu zvedla bradu aby se mi díval do očí ,, Já ti odpustila už dávno." Řekla jsem a on se usmál. Pak jsme si povídali o všem co za ty dva měsíce staly, ale pak mi bylo vedro tak jsem si vyslekla mikinu, ale to jsem neměla dělat, protože se na mě Ian koukal jak.. no neumím to ani popsat ,,Co je?" Zeptala jsem se když se tak díval víc jak pět minut. ,,To ti udělali oni, že?" Řekl a já jen sklopila pohled. Pak mi chytl ruku až mě to zabolelo ,,Au.." ,,Promiň." Řekl a omluvně se usmál. Začal přejíždět po všech modřinách na ruce. ,,Měla bys k doktorovi.." Řekl, ale mě se nikam nechtělo ,,Tak zítra.." Řekla jsem a doufala, že Ian přejde na jiné téma, ale to by nebyl on kdyby ještě neptal ,,Proč tě unesli?" ,,Já nevím.."Řekla jsem, ale moc dobře jsem lhát neuměla a tak Ian řekl

,,Mě to říct můžeš.." Řekl a usmál se já jen záporně zakroutila hlavou ,,Právě tobě to říct nemůžu.." Řekla jsem a sledovala co bude dál

,,Ale Dan slibuju že to nikomu neřeknu." ,,Fajn.. znáš Miu.?" Zeptala jsem se a on jen zakýval hlavou na souhlas a já pokračovala ,,No tak ona po mě chtěla abych se stebou nebavila úplně na tebe zapoměla aby s tebou mohla být ona.. No a když jsem jí řekla, že mezi námi nic není tak mi nevěřila a dostala jsem a..." Zlomil se mi hlas a stekla mi slza po tváři ,,Neboj už si se mnou a já ti slibuju, že tě nikdy nenechám na pokoji.." Řekl když mě obímal. 

IANŮV POHLED 

Musím jí říct co cítím..Ne nemůžu co když to necítí stejně..Sakra,sakra. Proč ji obímám to si to akorát stěžuju..Ne nemůžu to na ní jen tak vybafnout. No ale co když mužu? 

,,Dan musím ti něco říct.." 

,,No?" Řekla a trochu se usmála 

,,No...já..."

---------------------------------------------------------------------------------------------

Tak líbí? Omlouvám se dlouho jsem tu nebyla,ale psali jsme písemky tak jsem nestíhala, ale nebojte teď budu mít dost času..Jetli se tato část líbíla tak dávejte VOTE nebo KOMENTUJTE fakt bych byla ráda.. :))