You And I?

5.část

O TÝDEN POZDĚJI:

,, Du s Ianem ven na večeři jsem zpátky.“ Zakřičela jsem do domu a zabouchla dveře a vydala se pěšky za Ianem, který čekal v parku kousek od tud. Z dálky už jsem ho viděla sedět na lavičce rozběhla jsem se k němu a zakryla mu oči ,, Hadej!“ Řekla jsem

,, Ehm.. že by DAN?!“ Řekl a odělal si z očí mě ruce. Chvíli jsme se procházeli pak mě Ian doprovodil domů. ,, Tak čau zítra tě vyzvednu v osm jo?“ Zeptal se

,, Jo tak zatím..“ Zítra du poprvé do školy těším se, ale zároveň se bojím, že to bude jako předtím. Zašla jsem do kuchyně nikdo tam nebyl vzala jsem si jablko a když jsem odcházela uviděla jsem na stole dopis. Šla jsem k němu a tam bylo napsané :

Dobrý den,

Paní Horan jsme velice rádi, že jste nám podali přihlášku. Když jsme slyšeli hlas s klavírem vaší dcery, uchvátil nás. Pokud budete souhlasit může nastoupit příští týden na uměleckou školu v Londýně.

Děkujeme ředitelka školy Modnorsová

Vykulila jsem oči když jsem to četla a jablko, které jsem měla v pusu mi spadlo na zem

,, Mami?“ Zakřičela jsem klidně

,, Co potřebuješ brou....“ Zarazila se když viděla co držím v ruce

,, Co to jako je?“

,, Já no chtěla jsem se zeptat jestli bys tam nechtěla chodit. Zpívala bys tam a hrála na-“ Říkala, ale já ji nenechala a skočila jí do řeči

,, Klavír? To myslíš vážně?!“ Řekla jsem byla jsem strašně naštvaná

,, Broučku tak strašně moc ti to šlo.. Tak proč ne?“

,, Ty moc dobře víš proč....“ Řekla jsem dopis jsem hodila na zem a rychle šla do svého pokoje. Při zpomínce na to jak jsem hrávala se mi vlili slzy do očí. Lehla jsem si na postel a brečela. Nehrála jsem už 4 roky přestala jsem s tím když mi bylo 13. hrála jsem vážně hodně dobře, hrála jsem už 7 let, ale pak když jsem byla v pubertě tak jsem dostala pozvánku do New Yourku záhrát do divadla, ale moji rodiče řekli, že ne, protože jsem musela dohánět školu kvůli tomu, že jsem vystupovala v Římě. Řekli, že prostě nemůžu takhle kašlat na školu a, že jestli se neuklidním tak nebudu moct hrát ani v Londýně příští měsíc. Řekla jsem, že oni to chtěli. Vyběhla jsem do pokoje a jelikož jsem byla strašně naštvaná začala jsem skákat po klavíře, kopala jsem do něj házela na něj různé věci. Úplně jsem ho zničila neměl nohy, byl celý celý rozkopaný. Prostě byl zničený sedla jsem si na postel a brečela. Když přišli rodiče zděsili se pak mě obejmuli a já se jim vymanila z objetí a řekla, že už nikdy nebudu hrát na žádný jiný klavír. Máma s tátou řekli, že ho dají spravit a, že to bude v pořádku, ale já řekla, že ne, že jsem zničila to nejlepší v mým životě a oni šli pryč. Nespávala jsem. Někdy se i kvůli tomu i řezala. Jasně řeknete si proč? Je to jenom klavír nic víc koupí se nový a bude to fajn nebo aspoň takhle si to mysleli táta s mámou. Ale ne nebylo to stejné. Je to jako kdyby jste si zabili psa, kterýho milujete z celýho srdce a žádnýho jinýho nechcete. Pak jsem se šla osprchovat a spát věci jsem měla nachystané a tak jsem si nemusela dělat s tím hlavu. Crrrrrrrrrr! Neochotně jsem vypla budík a vcstala dala jsem si ranní sprchu a oblekla si sukni s tílkem, protože tu bylo i v září celkem teplo.

Šla jsem se nasnídat. ,, Zlato měla jsem ti o tom říct. Omlouvám se. Už to neudělám.“ Řekla máma když jsem vešla do kuchyně ,, Dobře.“ Řekla jsem a objala ji. Ian tu byl přesně takže jsem šla před dům a nasedla jsem k němu do auta pozdravili jsme se a pak už bylo jen ticho. Ian nic nevěděl o tom, že jsem někdy zpívala natožtak hrála. ,, Dan stalo se něco?“ Zeptal se po chvíli ticha

,, Ne jen jsem nervozní.“ Rychle jsem si něco vymyslela, protože jsem v plánu rozhodně neměla mu o tom říkat.

,, Aha... neboj zamilují si tě.“ Řekl a já se usmála a on mi úsměv oplatil. Možná mu to řeknu, ale ne teď.,, Díky.." Řekla jsem a věnovala mu úsměv, ale to jsme byli už u školy... ,, Tak jo zavedu tě do ředitelny a odpoledne na tebe počkám a zajdem společně na oběd ok?" Zeptal se a ukázal na budovu za sebou a já uznala, že to bude jídelna. ,, Jo.." Řekla jsem a kývla. Ian mě zavedl k ředitelně a pak se se mnou rozloučil a šel do svojí třídy. Zaklepala a uslyšela jsem ,, Dále." Vešla jsem a zavřela za sebou dveře ,, Dobrý den, jsem tu nová jmenuji se Danielle Horan.." Řekla jsem a podala jí ruku ,, Aha.. Ráda tě poznávam jsem ředitelka školy Woodsonová.." Řekla a potřásla si se mnou rukou. Pak mě vzala na prohlídku školy. Prošli jsme ji snad celou, ale většinou jsem si nepamatovala kde co bylo.. ,, Tak jsme tady toto je tvá nová třída.." Řekla a ukázala na dveře. Ještě stihla zaklepat a já jen šla za ní ,, Dobrý den žáci, chtěla bych vám představit vaši novou spolužačku.. Tak já už půjdu hezký den.." Řekla a opustila třídu. Učitel se na mě podíval a spustil ,, Tak představ se nám.." Řekl a usmál se. Přišel mi na učitele celkem mladý mohlo mu být tak 25 a vipadal fakt dobře.. ,, Dobře jmenuji se Danielle Horan je mi 17 let. Ráda maluju a přistěhovala jsem se z Irska.." Zakončila jsem větu, protože o mě nemusí vědět jsem ten typ člověka, kterej si všíma svýho, ale když mu někdo začne nebo někoho koho máte rádi nadávat tak si nenechá srát na hlavu... ,, Děkujeme a teď se běž posadit.. Tam vzadu je volné místo.." Jen jsem kývla a šla si sednout. Hodina uběhla rychle pak jsem měla ještě chemii, biologii, matiku a španělštinu.. Tyto předměty mě moc nebavili až na španělštinu tu mám ráda.. Uteklo to rychle pár lidí se se mnou seznámilo, ale já si stejně jejich ména moc nepamatovala.. A konečně tu byla poslední hodina.. Španělština celkem jsem se těšila.. Během hodiny jsem dostala učebnice pak jsme si pustili film ( ve španělštině) a měli napsat děj.. Po škole jsem čekala na Iana před školou.. Když vyšel šli s mńím ještě jakýsi dva kluci ,, Tak kluci toto je Danielle.." Řekl když ke mě přišel ,, Já jsem Adam." Podal mi ruku kluk s černými vlasy vyčesanými nahoru ,, A já Marek.." Ten měl pro změnu zase blond vlasy.. Jak jsme se představili tak jsme šli na oběd.. kluci se bavili o footballe a já jen poslouchala po obědě kluci odešli a my když jsme si sedli do auta tak se mě Ian zeptal na věc, která mě celkem zarazila ,, Ty Dan nechtěla bys se mnou dneska jít do toho pěveckýho kroužku?" Zeptal se věděla jsem, že tam chodí párkrát se mi zmiňoval... nechtělo se mi tam protože o té věci s klavírem si zpívám jen ve sprše.. ,, No Iane já nevím nemyslím si, že-" nestihla jsem to ani doříct a Ian mi skočil do řeči ,, No tak prosíím Dan hodně to pro mě znamená a ty pro mě taky.." Když mi to řekl už jsem nemohla jen nesouhlasit ,, Tak fajn.. v kolik?" Zeptala jsem se ,, Dneska v pět tě vyzvednu u domu jo?" Jen jsem kývla a my se rozjeli domů.. Doma jsem napsala úkoly a šla se nachystat, protože tu měl Ian za půl hodiny být.. Když sem sešla dolů už nachystaná tak jsem to oznámila mamce a ještě jí řekla, že nevím kdy se vrátím a vzala si jablko a šla čekat na Iana před dům.. Ani jsem nečekala dlouho a Ianovo auto bylo ve vězdu ,, Ahoj.." pozdravila jsem. Pozdrav mi oplatil a cesta byla jako každá jiná Ian vyprávěl vtipy , u kterých jsem málem umřela smíchy.. Pak jsme dorazili k budově. Šla jsem za Ianem a když jsme vešli tak mi to tady Ian ukázal a pak mi zazpíval hodně starou písničku myslím si, že byla od Eda Sheerana The A Team.. Uměl zpívat líp než jsem si myslela pak ještě něco nacvičoval a já uslyšela jak někdo hraje ve vedlejším pokoji na klavír pomalu jsem se rozešla k pokoji a trochu otevřela dveře seděla tam holka bylo jí tak 15 let a hrála skvěle hrála písničku River Flows In Your.. Chvíli jsem tam stála a poslouchala jak hraje a do očí se mi nahrnuli slzy. Pak mě někdo objal ze zadu.. byl to Ian ,, Hraje fakt dobře že?" Řekl a mě už po očích stékali slzy když sem si uvědomila, že bych taky mohla hrát a co všechno jsem způsobila tím, že jsem byla naštvaná a rozmazlená... Už jsem to nevydržela a rozutekla se pryč z budovy.. Pak jsem jen slyšela Iana jak na mě volá, ale ignorovala jsem to a utíkala do parku naproti...