Základna Harsh Generation, 24.3; 6:15

98 5 3
                                    

Destiny s Corwbar připravovaly velkou snídani pro celou smečku, která se měla rozrůst o jednoho člena. Harsh to nerad dělal, nechtěl přibírat cizí lidi do jejich rodinky, ale Steel si to vydupal. Viděl v ní něco zvláštního. Něco, co jim mohlo být hodně nápomocné. Rozhodně se mu nezdála být nepřítel.

Blue pořád ležela přitisknutá hlavou na klávesnici, takže přes noc stačila popsat 580 stran dokumentu skládajícího se z nesmyslných kombinací po době jdoucích písmen s občasnou mezerou. Zarytí fanoušci sci-fi by určitě byli nadšení z její odvedené práce, kterou by se pokusili rozluštit, přeložit a následně vydat jako slovník pro nově vytvořený mimozemský jazyk.

Harsh už nervózně přešlapoval ve své pracovně a snažil se postupně zodpovídat na své vlastní otázky. Pořád mu v hlavě svítila jakási kontrolka, že tuhle ženu už někdy viděl. Neustále přemítal o tom, odkud ji může zná. Vybavoval si místa, po kterých se kdy ve větší míře pohyboval, ale stále ji nikam nemohl zařadit.

Flex s Rustem už byli venku a plánovali další akci.Harshe napadlo vniknout do domu Elisabeth Quinn, lehce podplatitelné soudkyně, která neprávem odsoudila desítky lidí. Možností, co by se v jejím domě dalo udělat, bylo hodně. Nechtěli nic ukrást nebo rozbít, ale chtěli ji vyděsit. Nejlepším nápadem bylo nastražit do obývacího pokoje slepici s useklou hlavou a satanckými symboly okolo.

"Já zatím připravím jídlo na stůl a ty sežeň ostatní." přikázala Crowbar a Destiny jen souhlasně přikývla.

"Harshi, kde jsou Flex a Rust?"

"Venku." odsekl, stále podrážděný ze včerejška.

"Wow, toho jsem si nevšimla. Myslím, jestli o tom nevíš něco víc."

"Promiň. Šli obhlídnout barák Qunnové. Chceme spáchat dneska večer další akci, ale domlouvali jsme se zatím jenom my 3 s tím, že ráno bychom to všichni probrali. Měli by tu do 15 minut být."

"Dobře, vyřídím to Crowbar."

"Ne, promluvím si s ní sám." jemně se pousmál a svižným krokem mířil do kuchyně, kde stále unavená Crowbar prostírala stůl a nosila talíře s bohatou snídaní pro každého člena, včetně nové slečny, se kterou už automaticky počítala jako s novou členkou.

"Dobré ráno." pozdravil ji a položil ji ruce na ramena. Ona jen pozvedla nechápavě pravé obočí. Takhle se k ní nikdy nechoval a dost ji to rozhodilo.

"Dobré." odbyla ho a jako kdyby tam nebyl pokračovala s přípravou.

"Crow, nemusíš spěchat. Flex a Rust přijdou později."

"To je kdy? Budou tu do půl hodiny? To je totiž maximální délka, kterou jsem schopná tolerovat.Musíme probrat spoustu věcí a jak vás znám, tak máte něco v plánu, co bude chtít moře času na přípravu, který určitě mít nebudeme." Nebyla naštvaná, vlastně ji to bylo tak nějak jedno, ale nechtěla přidělávat práci Harshovi. Všichni moc dobře věděli, co všechno pro ně dělá a co tím riskuje, proto se k němu každý chovat s velkou opatrností, aby ho zbytečně nenaštvali nebo mu nepřidělávali práci.

"Za chvíli tu budou. Hlavně klid." Sotva to do řekl, otevřely se dveře a dovnitř vstoupila vysmátá dvojka.

"Jdete přesně na čes." doširoka se usmála Crowbar.

U stolu seděli všichni, včetně nové holky, o které zatím neml nikdo žádné informace a proto se měla stát jako první předmětem diskuze.

"Takže. Jak jste si určitě všimli, včera k nám tady Steel přivedl novou slečnu, o které zatím nic nevíme. Proto bych byl velice rád, kdybychom se o ní něco dozvěděli, pokud všichni souhlasíte." začal Harsh hned na úvod slovy, které čekali všichni.

"Tak dobře," zamumlala potlučená dívenka a na chvíli se odmlčela, aby se zamyslela, co vlastně chce o sobě říct. "Říkají mi Skinny, nejen proto, jak vypadám, ale protože jsem si před dvěma lety prošla anorexií a když jsem se vyléčila, začala jsem si na polovinu obličeje kreslit polovinu lidské lebky. Byla jsem kdysi v podobné skupině lidí, ale chytili je a odsoudili. Jen asi čtyřem z nás se povedlo utéct a schovat se."

"Chceš se k nám přidat?" vyvalil na ní automaticky Steel.

"Nechci se vám míchat do skupiny." sklopila oči dolů.

"Všichni s tebou více méně počítáme. Teď jde o to, jestli s námi chceš chodit na akce proti systému nebo ne. Nemusíš se bát, že na tebe budeme koukat jako na vetřelce, to rozhodně ne. Jen mezi sebou máme určitá pravidla." pokračoval Harsh. Vždy bylo na něm řešit tyhle záležitosti.

"Tak, tak já bych moc ráda tady byla s vámi, vypadáte hrozně mile a hodně." rozzářily se jí oči. Konečně našla zase partu, ve které se cítila dobře, kde se cítila ve své kůži a nemusela se přetvařovat.

"Tak to máme vyřešeno, teď plán Flexe a Rusta."

"Napadlo nás navštívit dneska v noci dům Quinnové, samozřejmě v době, kdy nebude doma, a nadělat tam trochu paseky. Napadlo nás, že bychom ji tam nastražili bordel jako po satanckém rituálu, abychom ji vystrašili. Tím, že je věřící, tak by to s ní mohlo něco udělat. Vůbec bych se nebál říct, že by i mohla odstoupit ze strachu z funkce." Tradičně mluvil Flex a zamlklý Rust jen přikyvoval.

"Dobrý nápad. Sepište věci, co budeme potřebovat a zpracujte přesný plán. Máte na to 3 hodiny, pak se domluvíme." 

Harsh GenerationKde žijí příběhy. Začni objevovat