Harsh Generation

Ulice města Eagles Lake, 23. 3; 22:45

Do kontroly zbývalo už jen pár minut a město upadalo do ticha. Po ulici se toulalo sem tam jen pár feťáků, nějaký ten bezdomovec, nebo parta "rebelů", kteří si troufali se kontrolerům postavit. Jedním z nich byl i syn jednoho z nejbohatších mužů ve městě- Dustin Jolly. Rozmazlený, nafoukaný šampónek, který si myslí, že je nedotknutelný.

"Já si nemyslím, že je to dobrý nápad." šeptla vyděšená blondýnka a pevně se pověsila na Dustinovi paži.

"Ticho. Jestli se bojíš, tak jsi měla zůstat doma." odbyl ji s povýšeným hlasem a bezcitně ji shodil na zem.

"Au!" zakřičela a chytila se za kotník. "To hrozně bolí!" brečela a převalovala s křečích.

"Nemáš bejt tak blbá." zasmál se a mávl rukou na partu ve znamení, že už odcházejí.

"To mě tu jako takhle necháš?! Ty hajzle!" křičela a nadávala na celý okres, div že nepřiběhli kontroleři a nesebrali ji za rušení nočního klidu.

Steel seděl na střeše přímo naproti ní. Užíval si chladného vzduchu a čekal na kontolery, aby je mohl trochu poškádlit.

'Harshi, naše plány jsou tak trochu v hajzlu.' ohlásil základně a pozoroval blondýnku, která jen bezmocně ležela na zemi v slzách.

'Cože? Co jsi provedl?'

'Já nic, ale leží tu zraněná holka. A je hezká. Nemůžu ji tu nechat. Ruším kaci a přivedu ji k nám.'

'Ať tě to ani nenapadne!Nemůžeme ji věřit!' rozčiloval se Harsh. Jeho smečka byla pro něj to nejdůležitější, musí ji chránit. Dovést mezi ně cizího člověka je absolutně nepřípustné.

'Harshi, už k ní jdou kontoleři. Zabijou ji jako nemocného psa. Přivedu ji, ať se ti to líbí, nebo ne.' sundal si z ucha komunikační sluchátko a schoval ho do kapsy vojenského saka. Seskočil ze střechy jako mrštná kočka a skrčil se k blondýnce.

"Pomůžu ti." vytáhl ji na nohy a přehodil si ji přes rameno. Blondýnka byla zmatená a nevěděla, co se děje.

Steel s ní šplhal na střechu a modlil se, aby nespadl, nebo aby mu nesklouzla z ramene. Položil ji na zem a prohlédl její nateklý kotník.

"Můžeš s tím chodit?" dívka jen vystrašeně zavrtěla hlavou.

"Nemusíš se mě bát." usmál se.

"Já... já se nebojím." zakoktala a upřeně na něj hleděla.

"No, nevypadáš tak."

"Hej! Vy hajzlové! Okamžitě slezte ze střechy a odevzdejte se policii! Máte na to 10 sekund, jinak začneme střílet!" ozvalo se hluboký hlas vysokého, urostlého kontrolera tmavé pleti.

"Na to nemáme čas, musíme jít." vzal podvyživenou blondýnku do náručí a běhal, co mu nohy stačily. Bolely ho ruce, záda a snažil se nazakopnout. Útočiště ale bylo pořád daleko a dál už s ní běhat po střechách nemohl.

"Už tě neunesu, chce to jiný pán." Všiml si parkoviště před jedním z mrakodrapu. Opatrně se zraněnou seskočil na zem a ukradl jedno z aut. Posadil ji na zadní sedadlo a uklidnil ji, že za chvíli budou na místě.

'Za pět minut jsem před útočištěm i se zraněnou.'

'Bude tam čekat Flex a Rust.'

Zaparkoval dál od budovy, kvůli policii. Krádeže aut se ve městě moc nestávají a tak je poměrně jednoduché najít pachatele. Navíc, nikdy by neohrozil skupiny, i když paradoxně nesl do úkrytu neznámou dívku.

Jak Harsh slíbil, tak tak bylo. Před vchodem čekali ozbrojení Flex i Rust a převzali si dívku do svých rukou. Steel si vyčerpaně sedl na patník a ruce volně položil vedle sebe. Bolelo ho celé tělo, byl unavený a nebyl si jistý, jestli udělal dobře.