OFFSIDE

❤10❤

Probudil mě až hlasitý hlas, který vycházel z mikrofonu a patřil jenomu z trenérů.
Zjistila jsem, že Federico je vzhůru a já se opírám o jeho rameno. Rychle jsem se probrala a zvedla se do sedu.

,,Já jsem usla?" Položím mu otázku na kterou je zřejmá odpověď. On s úsměvem přikývne.
,,Proč jsi mě nevzbudil?" Vytknu mu a opřu se na svoji sedačku.
,,Proč bych měl?" Odpoví mi a ušklíbne se. Vypadá spokojeně a v jeho velkých očich se blýskají jiskřičky, to bude asi proto, že jsem tak vykulená a rozespalá.

Autobus zpomaluje a začíná parkovat na velikém parkovišti, z poloviny plném autami a autobusy.
Když úplně zastaví, otevřou se dveře a mi vystoupíme.
K mému neštěstí nedávám pozor a klopítnu o shrnutý koberec. Přede mnou jde Federico a já do něho nešikovně vrazím.

,,Promiň," začnu se hned omlouvat a pohladím do po jeho velkých zádech. Při tom se hned zarazím a dám ruku pryč. On se ušklíbne a mírně zakroutí hlavou. Přitom se pořád kouká dopředu a schází malé schůdky.

Hned jak se všichni účastníci seřadili venku, mohli jsme vyrazit.
Hokejová síň slávy je od tamtud překvapivě docela blízko. A tak se po pár minutách ocitáme na velkém dlouhém náměstí. Všude okolo jsou malé krámky a zahrádky od restaurace. Uprostřed náměstí jsou stánky se suvenýry a lavičky.

Je tu strašně moc lidí, a tak dostávám strach že se já nebo Samuel stratíme. Hned ho vyhledám pohledem. Stojí u trenérů s pár jeho kamarády. Naše pohledy se střetnou a já mu rty naznačím, aby se nestratil. On přikývne a usměje se.

Když se protlačíme mezi davem lidí, ocitneme se před rohovým domem. Nevypadá nijak zvláštně, je dost podobný ostatním domům. K mému překvapení tu není tolik lidí, a tak čekání na vztup trvá asi jen patnáct minut.
Uvnitř jsou ruzné figuríny hokejistů, kteří hrají nebo hráli v NHL. Dále tu je strašně moc trofejí a ocenění za výkony. Moc se v těchto věcech nevyznám, a tak si myslím že je to tu pro mě docela zbytečné. Ale ostatním účastníkům se u líbí.

,,Tak jak se ti tu líbí?" Zeptá se mě Tayler, který teď stojí vedle mě s Federicem. Ten zase něco ťuká do telefonu a nevnímá okolí. Oba dva vypadají jako kdyby dva dny nespali. Ale takhle vypadají skoro všichni, co to s nimi je?
,,Jo, fajn," odpovím mu popravdě. V tom na něho zavolá nějaký kluk, aby se šel na něco podívat, a tak hned odběhne.

Já postoupím do další místnosti, kde jsou figuríny hráčů a trenérů.
Federico jde za mnou a konečně odpoutá pohled od telefonu a rozhlédne se kolem něho. Nejspíš hledá Taye, který je někde vzadu s klukama.
,,Už chápu proč mi rodiče říkají, abych ten telefon vypla," vytknu mu a dívám se do vitríny. Ne že by mi nějak vadilo, že si s někým píše nebo tak, ale muže to vypnout aspoň tady.

,,Proč? To já nikdy nepochopil, tak by jsi mi to mohla vysvětlit," řekne ironicky a telefon uklidí.
,,Wine Gretzky," řekne hned na to a já povytáhnu obočí, protože moc nechápu souvislost těchto témat.
,,Ty nevíš kdo to je?" Povytáhne obočí zase teď on a ukáže za mě do vitríny.

,,Vím kdo to je, psala jsem o něm Samovi referát," řeknu hned a otočím se směrem kam ukazuje, on se začne smát. Někdy se chová jako neviňátko, ale někdy, jako třeba teď, mi vážně leze na nervy.

Když máme všechno projité, zase se sejdeme u východu a vyjdeme na velké náměstí. Je čas oběda a tak vybíráme restauraci, kde je co nejméně lidí, abychom se tam všichni vešli.

To, jak zjistíme po chvilce, je nemožné, protože je poledne a nás je skoro padesát. A tak se rozdělíme do skupinek. Přidám se k Samuelovi a jeho kamarádům.

,, Tak jak se vám tam líbilo?" Zeptám se kluků stejně, jako se mě předtím ptal Tay. Sedím u stolu s mým bratrem, Alexem a Nikem. Nedaleko jsou trenéři s dalšími dvěma kluky. Hned se mi dostane dost pozitivních reakcí.

,,Nevíš co budeme dělat teď?" Zeptá se mě Samuel a přitom vybírá z nabídky jídel.
,,To nevim, ale myslím si, že se půjdem projít po náměstí a budeme tady, už asi nikam jinám nepojedeme," odpovím mu, vím že chtěl jet do obchoďáku a něco si koupit.

A jak se po obědě dozvídáme, měla jsem pravdu. Dostáváme rozchod po náměstí, ale můžeme chodit nejméně po pěti. A tak se se Samem přidáme k nějaké mamince a nejspíš sestře Alexa.

Nejprve jsme šli na zmrzlinu a potom jsme prolezli malé krámky a butiky.
To bylo to to nejlepší na celém dni. Všechny nás to bavilo. Alexova mamka je vážně super, a má dobrý vkus a tak mi pomohla s výběrem oblečení. Stejně jako Angee.
Ta je, jak jsem zjistila, jen o rok mladší než já. Nevím, jak jsem si ji celou dobu nemohla všimnout. Myslím že ani s klukama jsem ji ještě nevyděla se bavit. Doufám že z nás budou kamarádky.

______________________________________

Děkuji všem za votes :*
Taky bych byla ráda, kdyby jste mi napsali co mám zlepšit. Děkuji! ♡