Druhé (a konečné) rozhodnutíakademie o udělení Nobelovy ceny za literaturu Bobu Dylanovi
(14.10.2016, pátek ráno)
(účastníci debaty – MUDr. Benda, t.č. v důchodu, Ing.Martinovský. Na stole chleba bez talířku,dva hrnky s čajem a chleba na talířku).
Ing. Martinovský:"Bob Dylan dostal cenu za literaturu. Tedy, Nobelovu cenu za literaturu."
MUDr.Benda:"To je nějakej zpěvák,ne?"
Ing. Martinovský:"Ano."
MUDr.Benda kousne do chleba:"To je nějaký divný."
Ing.Martinovský:"No, proto to říkám. Je to zajímavé, ale asi to je ok."
MUDr.Benda: „Zpěvák?To mu někdo píše, ne?"
Ing.Martinovský:"Ne, píše si to sám."
MUDr.Benda:"To je nezvyklý. Většino jim to někdo píše. No stejně je to divný."
Ing.Martinovský:"Přemýšlel jsem o tom. Je text k písničce literatura?"
MUDr.Benda:"Asi jo."
Ing. Martinovský:"No a navíc jsem o tom něco četl a je pravda, že svými písničkami zasáhl spousty lidí."
MUDr. Benda pokýve hlavou.
Ing. Martinovský pokračuje:"Dokonce ho přirovnávají ke starověkým učencům,kteří také psali texty pro projev na veřejnosti."
MUDr. Benda přikyvuje a napije se čaje.
Ing.Martinovský:"Teď tedy v rádiu někdo říkal, že je nesrovnatelné napsat text písničky a třeba román, ale co naplat,píšete román rok a pak si ho přečte pár tisíc lidí."
MUDr. Benda:"Dneska lidi romány nečtou."
Ing.Martinovský:"Ale čtou, ale asi ne tolik jako dřív.....no a on svými písničkami zasáhl miliony lidí."
MUDr. Benda kousne do chleba:"No."
Ing. Martinovský se napije čaje.
Venku fouká studený říjnový vítr.
MUDr. Benda:"No tak asi jo, no."
Ing. Martinovský pokýve hlavou.
