(9.3.2022, středa odpoledne)
(Účastníci debaty – Ing. Martinovský, MUDr. Benda, t.č. v důchodu (91 let), Mgr. Martinovská. Rozhovor se odehrává v jídelně. Na stole stojí svícen s vyhořelými svícemi, skleněná váza ve tvaru tří stojících ryb a v ní právě pučící třešňové haluze. Dále je na stole dřevěný stojan na čtení knih, několik výtisků novin Deníku N, talíře a příbory připravené pro oběd a rozbalená okousaná mléčná čokoláda.)
MUDr. Benda: „Ivo (pozn. aut.: bratr MUDr. Bendy) už ani nevleze do auta."
Ing. Martinovský: „No jo, on má problém s těmi nohami, že?" A pokračuje poučujícím tónem: „Ale vy také pořád sedíte na místě, místo abyste se šel projít na zahradu. Já nechápu, proč nejdete ven, když je venku tak krásně."
MUDr. Benda: „Včera jsem byl."
Ing. Martinovský: „No, já vím. Šel jste ven v půl šesté, když byla venku už tma a zima. Já to nechápu. Pak se vám stane, že taky nevlezete do auta, jako ten váš bratr!"
MUDr. Benda: „Já do auta vlezu, ale on ne."
Ing. Martinovský naznačí parodicky větu ze známého českého filmu: „No, ale nakonec tam stejně vleze."
Mgr. Martinovská: „Haha, no, nakonec stejně vstane...!"
Ing. Martinovský: „Vždyť vašeho bratra vozí k lékaři ten Taxik Maxik, nebo jak se to jmenuje. To taxi pro důchodce."
MUDr. Benda: „No, to jo. On bratr chodí i se psem."
Ing. Martinovský: „No vidíte, co jsem říkal. Chodí se psem! A vy nevylezete ani ven."
MUDr. Benda: „... ten řidič chodí s tím jeho psem..."
Ing. Martinovský se usmívá na svoji ženu a ona na něj. Nikdo nic neříká. Za oknem svítí ostré jarní slunce a pupeny na třešni se nalévají k prasknutí.
