OFFSIDE

❤1❤

,,Viki pusť mě, chci jít na záchod," vzbudí mě můj bratr z lehkého spánku. Neobtěžuji se otevřít oči, jen pokrčím nohy, aby se Samuel dostal přes mé sedadlo do uličky. Po chvíli je mi jasné, že už znovu neusnu, a tak pomalu otevřu oči.

Jako první mé oči spatří sedadla přede mnou. Když se podívám z okénka zjistím, že letíme stále nad oceánem. Už pomalu svítá a podle malé obrazovky, která visí nad sedačkami, zjišťuji, že bychom tam měli za pár hodin být.

Cesta z Prahy do Toronta trvá něco málo přes 18 hodin a já už jsem celá rozlámaná. Když se vrátí můj bratr, zase ho pustím sednou na jeho místo u okénka.
,,Taky tě všechno bolí?" zeptám se Samuela. Během chvilky se začíná probouzet čim dál více lidí a veliké letadlo se plní jejich rozhovory.

,,Jo, už tam chci být," odpoví mi můj 10 letý bratr a položí se unaveně na sedačku.

,,Ještě asi 4 hodiny, to zvládnem," usměju se na něho a pokusím se ještě na chvilku usnout.
Jsem ráda, že jsem souhlasila s tím, že se Samem pojedu. V hokeji je vážně dobrý a jelikož pocházím z hokejové rodiny, jsem k tomu vedena i já. Ne že bych snad hrála hokej, ale ráda se na něj dívám v televizi, nebo přímo na stadionu.

,,Pustíš mi film? Prosím?" Vytrhne mě zase ze spánku můj bratr. Už to vzdávám a tak zapnu můj telefon a pustím jeden z filmů, které jsem si doma stáhla. Upřímně, bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Do telefonu zapojím sluchátka, jedno si vezme Samuel a druhé já. Během pár vteřin se zapne nějaký díl Harryho Pottera.

Z našeho sledování nás vyruší milý hlas letušky, která rozdává snídani. Můj prázdný žaludek to s potěšením uvítá. Celou domu jsem přežívala na bonbonech a žvýkačkách, které nám s sebou přibalila mamka. Budu ji za to muset poděkovat.

Když film zkončí, odberu se na záchod, kde si vyčistím zuby a pokusím ze sebe udělat člověka. Moc se mi to nevede, ale je to lepší než předtím.

Když se zase vrátím na své sedadlo, spatřím letušku, která hlásá, že za chvilku budeme přistávat.

Jsem šťastná, že let proběhl v pořádku. Sice jsem o tom nepochybovala, ale přeci.

Když se vsichni dostaneme z letadla na obrovské letistě, začnu hledat někoho známého. Hned spatřím pár starsích kluků a vedle nich se scházejí děti stejně staří jako je můj bratr. V rychlosti se k nim dostaneme a čekáme na pokyny.

,,Tak teď půjdeme pro kufry a pak odjedeme na ubytování. Bude nějakou dobu trvat, než naše kufry vyloží. Tamhle je wc," zakřičí trenér a ukáže za sebe. ,,Jinak doufám, že kluci dohlédnete na ty, kteří tu nemají rodiče a pomůžete jim s taškami," dodá stejně hlasitě jako předtím a otočí se na kluky, kteří ho vůbec neposlouchají. Můžou být jen o pár let starší než já. Je mi 16, ale vypadám tak na 18. Taky tu mají turnaj a potom týdenní soustředění, stejně jako můj bratr.

Když máme všechny zavazadla, nastoupíme do autobusu, který by nás měl odvést na ubytování.

Po půl hodině dorazíme k obrovskému luxusnímu hotelu. V hezčím hotelu jsem nikdy nebyla.
S bratrem dostaneme pokoj pro dva v pátém patře. Jsem ráda, že budeme na pokoji jen sami dva.

Pokoj se skládá z místnosti se dvěmi velikým postelemi a koupelny.
Zaberu si jednu postel a skočím do ní.
Po té cestě jsem strašně unavená a jsem šťastná, že si mohu narovnat záda. Dostali jsme zbytek dne volno. Kdo chce, může se jít s ostatními podívat po městě. Ale my se rozhodujeme zůstat na pokoji a naspat, co jsme za tuto noc propásli.

______________________________________

První kapitola je tu♡ budu ráda když mi ji ohodnotíte ☆ nebo komentářem! :)