Nečekané (FF HP)

2 💖

Lily

"Nebo vzpomínáš si na to, jak jsi na mě vylila ten horký čaj?" zeptal se James se smíchem a já s úsměvem přikývla, protože to bylo asi před dvěma lety a já jsem se prostě neštvala a chrstla na něj horký čaj.

"Jamesi," oslovila jsem ho a zastavila jsem ho. Byli jsme asi v polovině cesty, kolem rybníčku, který jsme chtěli doobejít a vrátit se zpátky. "Doopravdy to se mnou chceš zkusit?" zeptala jsem se a podívala se do jeho překvapených očích, které mi říkali, že tuhle poznámku nečekal.

"Proč bych neměl chtít?" zeptal se a snažil se potlačit výbuch vzteku. "Proč bych neměl chtít zkusit to s jedinou holkou, která se mi kdy líbila?" zeptal se mě a přistoupil ke mně blíž, aby mi položil ruce na tváře. V tu chvíli za dul vítr a popostrčil mě blíž k Jamesovi, protože jsem neudržela rovnováhu.

"Já nevím, možná proto, že jsem tě tak dlouho odmítala a nadávala ti," odpověděla jsme a položila jsem svoje ruce na ty jeho. "Teď toho neskutečně lituji, protože včerejšek mě dokázal přesvědčit, že jsi mnohem lepší než jsme si myslela. Dokážeš mi všechny ty ošklivé věci odpustit?" zeptala jsem se a pohlédla mu hlouběji do jeho oříškových očí.

"Tobě jsem už dávno odpustil. Spíš je otázka jestli ty mi odpustíš, to že jsem zmlátil Srabuse, pokaždé, když ti řekl to ošklivé slovo na m?" zeptal se a já jsem se na něj s úsměvem podívala.

"Ty toho, ale nelituješ, proto já nemám, co odpouštět," odpověděla jsem a dala mu svoje ruce za krk.

"Možná trochu, protože jsem byl až přehnaně agresivní," odpověděl a sklonil hlavu k polibku. Přitáhla jsem si ho trošku blíž, aby věděl, že to doopravdy chci. Spojil naše rty a já jsem se plně oddala jeho polibků, která byli jemné a láskyplné. V tu chvíli jsem pochopila, že nikoho jako on už v životě nepotkám a nikdo mě nebude milovat jako on. Jako bych já se do někoho jiného dokázal zamilovat jen po jednom dni, který se nehádáme a normálně spolu komunikujeme.

James

"Co pokračovat zítra večeří?" zeptal jsem se, když jsem šel Lily doprovodit domů. Nesl jsem jí tašku, ale nenechala si vzít všechno, a byla mi zavěšená na ruce. Hodně se ke mně tulila, protože začalo sněžit, ale nemám ten pocit, že by to bylo jen kvůli tomu.

"Dobře, večeře zní dobře," odpověděla a já jsem se na ní zářivě usmál. Věděl jsem, že se do mě začíná zamilovávat a do mi dodávalo odhodlání jít za ní kamkoliv.

"Vyzvednu tě tak v sedm zítra," prohlásil jsem, když jsme došli k jejímu domu, poznal jsme to podle toho, že se zastavila.

"Budu připravená v sedm," odpověděla a usmála se na mě. Pomalu jsem se k ní začal sklánět a políbil jí. Jen tak lehce na rty, aby věděla, že na ní tlačit nehodlám, jenže mi dala ruce do vlasů a přitáhla si mě blíž, aby náš polibek prodloužila.

Odtáhla se ode mě. Vzala mi tašku, kterou jsem jí nesl a lehce zčervenala mrazem. "Ahoj a nezapomeň, zítra tě vyzvednu," řekl jsem, ale nehnul jsem se z místa.

"Ahoj," odpověděla jenom a odběhla ke dveřím, která si odemkla a když je zavírala, tak mi ještě zamávala. Zamával jsem jí na zpět a s přitroublým úsměvem jsem se vydal na místo, kam jsme se přemístili, když jsem jí šel doprovodit.