Usually mornings,
big shirts,
messy hair,
a book, and tea.
Jezdím na růžovém jednorožci, který prdí třpytky, voní jako vanilková zmrzlina, co si víc přát. Potkám Justina Biebera, který mě pozve na kafe se dvojitou šlehačkou. Když najednou řekne -
PÍÍÍP!!!
Vážně?! Musí mě to vzbudit zrovna teď? Chmátnu po mobilu a úspěšně vypnu ten otravný zvuk, který mi skoro každé ráno rve uši. Pootevřu jedno oko a podívám se na čas. Čas docela na pohodu. Pomalu jednou nohou šlápnu na studenou zem a po chvíli přidám i tu druhou. Protáhnu se asi normálně jako každý člověk, opravdu nevím co bych tu dodala, oblékla jsem si svůj župan a šla jsem z pokoje. Podívala jsem se, jestli v kuchyni někdo je a nečekaně tam zase sedí mamka s mobilem v ruce a něco ''důležitého" řeší. Pokyvuje hlavou a pak zase říká že tak to být nemůže a.. no došlo to k závěru že jí to ten člověk típnul. Tohle je moc zdlouhavý vyprávění, nesnáším zdlouhavý věci. Takže to asi přeskočíme. Udělala jsem si snídani a svůj snad nejoblíbenější čaj, bez kterého bych se ráno neobešla a šla jsem do koupelny. Vlasy jsem měla ještě ze včera v drdolu, přes noc si tak trošku dělaly co chtěly a obličej na tom taky nebyl nějak Eňo Ňúňo. (Vím, používám nejlepší výrazy...) Linka se rozhodla že si půjde svojí cestou někam na výlet, jenže se nějak zatoulala, takže linku a řasenku mám skoro všude, kam se podívám. Všechno jsem odlíčila, uvolnila jsem gumičku a myslím že víte co se tak normálně v koupelně dělá. Pak jsem se převlékla do školy, na stylu mi ani tak moc nezáleží, takže klasika, džíny, tričko a můj nejoblíbenější, nejpříjemnější a nejdelší svetr. Sice je na něm Minnie ale Who Cares.. Do tašky jsem hodila všechno učení a svojí oblíbenou knížku. Vzala jsem si mobil a šla jsem. Jako každý ráno, musela jsem být v tom hnusným, zapařeným autobuse, který nemá snad ani jedno okénko otevřené, protože to prý nejde. Došla jsem na zastávku a sedla jsem si na chladnou lavičku vedle. Po chvilce koukání okolo autobus přijel, já se naposled nadechla čerstvého vzduchu a po sekundě jsem už zase litovala, že jsem vkročila to toho jezdícího stroje s řidičem, který se vůbec nezajímá o to, že lidi co v něm jsou asi umřou na nedostatek kyslíku a všeho ostatního. Sedla jsem si na jediné volné místo vedle nějakýho zarostlýho kluka, všichni odmítali ale já se nějak nezajímala. Vzala jsem si svou knihu a přečetla asi 16 stran. Když už jsme byli u školy, vystoupila jsem a zase pohlédla na tu moderní budovu, do které tak strašně ráda ale i nerada chodím. Hned před školou si povídaly moje dvě nejlepší kamarádky Samantha a Amálie. Jedna je bláznivější než ta druhá, vždycky mi dokážou zvednout náladu ze stupně 0 na 100000. Asi proto je mám tak ráda. Ihned na mě skočí a začíná společné obejmutí, objímáme se do tý doby, dokud neslyšíme zvonek a právě se zvoněním běžíme do tříd. Ach né. Matika. Vejdu do rozdivočené třídy, sednu si do zadní lavice a začnu zase číst knihu. Někdo po mně hodí nějaký zmuchlaný papírek ale já neřeším. Po chvíli přijde i učitelka a já si schovám knihu a na tuhle hodinu úplně přestanu poslouchat. Moje myšlenky jsou u Justina Biebera, zajímalo by mě, co mi to vlastně chtěl říct. Vždycky mi to ten blbej budík musí zkazit...
