Dragon Story

co to ...je?

Takže ahoj! Je tu další díl Dragon Story. Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Phantima. A jinak omlouvám se za delší nektivitu. Užijte si ho.😊😊

O tři měsíce později:

Ráno

Probudila jsem se. No super... Další úúžasný den v děcáku! Řekla jsem si rozmrzele.

Koukla jsem se na zaprášené hodiny u postele. 6:40. Mám ještě chvíly čas.

Mám hlad. Mmmm... Zahrabala jsem ve skříni. „Jo! Tady to je!" Vytáhla jsem jablko. S chutí jsem se do něj zakousla.

„Mňam! To je tak dobré... No...alespoň lepší než včerejší oběd..." Položila jsem jablko na stůl.

Vzala jsem si knížku kterou jsem si vypůjčila v místní knihovně. „Strana 163, strana 163, strana 163..." Šeptala jsem si pro sebe. „Áá tady!"

Přečetla jsem půl slova a v tom začala mluvit ředitelka: „oblečte se a dojděte k dveřím do dvora." „Bože!!" třískla jsem knížkou o postel.

Dala jsem si svetr a vyběhla ze dveří. V tu chvíly jsem se zastavila a rychle se vrátila popadla klíčky z nočního stolku a šla jsem rychlým krokem ke dveřím. Zavřela je a zamkla.

Vyběhla jsem na chodbu a utíkala k těm dveřím jako každý den. Tam už stála bachařka a kromě mě tam stálo asi přibližně 10 dětí. Ty se na mě jen zachmuřeně otočily a zase se zpátky podívaly na bachařku. Tak jsem se mezi ně postavila čelala až dá pokyn jít na zahradu.

Nad obrovskými dveřmi vysely špinavé hodiny ,které jako všechny ostatní nikdo od zakládání domova nikdo neutíral.

Přimhouřila jsem oči a všimla si že nejdou. Pokrčila jsem rameny a všimla jsem si že přišel tyran tohoto děcáku. Měl asi 13 let. Odhodil jednoho 8i letého kluka. Bachařka se na něho zamračila a začala si nás přepočítávat.

Přišla k ní jiná bachařka, něco si chvilku povídaly a pak jedna odešla. Za chvillu zazněl chraplavý a naštvaný hlas ředitelky: „Prosím dámu Sarah Dreaw aby se dostvila před dveře do zahrady...... Co dalá ten harant jeden malý??!"

chvilku bylo ticho a pak najednou: „Aha..."

  a vyplo se hlášení. Pár dětí kolem mě se zasmály.

Přiběhla Sarah, byla trochu ubrečená a hodně omlácená na rukou a jedné noze. Na kterou pokulhávala.

Tyran 'Adam' se jenom škodolibě usmál.

Dostala jsem na něj hroznou zlost, měla jsem chuť mu jednu vrazit. Když v tom mě Sarah chytila za ruku.

„Nedělej to.“

„Proč??!! Ublížil ti.“ trochu se mi zmírnila naštvanost.

„Nemá to cenu, je silnější. A teď už pojď bachařka odmyká dveře." řekla mírně.

Bachařka na ně kývla aby šly za ní. Usadila se na stoličku která byla u dveří a to byl pokyn: "volno". Šla jsem ke svému oblíbenému místu oklikou.

Abych Admovi omylem nevrazila.

šla jsem trním a najednou jsem zjistila že za trním není zeď ani nic jiného byla to asi stará vyhořelá budova sirotčince.

Najednou jsem uslyšela podivné skřeky. Šla jsem se podívat tam z kama šli.

Myslela jsem si že je to nějaký malý ptáček.

Ale když jsem tam došla zděšením jsem zatajila dech. Byl to malý černý dráček. Když mě uviděl pomalu se k ní plížil.

A potom vzlétl a uvelebil se mi v mém náručí, bylo to tak roztomilé...

Vtom jsem uslyšela pískání...

„A sakra.." položila jsem draka na zem a vydala se k houští.

V tom dráček předběhl přede mě a smutně se na ni podíval. „Hele zítra si přinesu batoh a vezmu tě s sebou jestli chceš. Ale teď zůstaň tady." Dráček přikývl, tím jsem zjistila že draci jsou inteligentní stvoření.

Rychle jsem vyběhla z křoví a běžela k ostatním. „Tak a teď jsou na řadě práce" pomyslela jsem si znechuceně.

Vpadla jsem zpět do domova a šla dlouhou cestou na pracovní dvůr se všemi ostatními.