Mavy [DOKONČENO]

✔15. vysvětlení...

Martin se taky rozbrečel. Seděli na posteli naproti sobě a jeden druhému hleděli do vlhkých, smutných očí. Potom Kovy přestal (pokusil se přestat) brečet a řekl: Martine, ty už se mnou nechceš být, že? Prosím, nelži mi, jinak se budeme trápit oba a ještě více, než teď. Martin smutně pohlédl do Kovyho oči a řekl: "Chci začít odznova, nový začátek nový vztah a tak. Promiň Karle, ale už s tebou nechci nic mít." "Proč Martine, proč jsi mě podvedl a proč chceš začít nanovo?" Zeptal se ho Kovy nešťastně. "Je mi to líto, je to kvůli dvoum věcem." Odpovedel stejným tónem hlasu Martin. Kovy se zvedl z postele a chtěl odejít, ale Martin ho znovu bolestivě chytl za ruku. "Ne Kovy, Nesmíš odejít. Venku na tebe číhá nebezpečí!" Řekl Martin trochu vystrašeně. Kovy zase sykl bolestí. "Promiň Kovy, musí to tak být." Řekl a zkroutil mu ruku za záda. Kovy to už nevydržel a vykřikl: "Nech už mě ty bestie." Martin se trochu lekl Kovyho vyjadřování, ale nepustil ho, naopak mu chytl ruku ještě silněji. Kovymu vytryskli slzi z očí. "Proč jsi takový Martine? Znám tě dlouho, ale tohle jsi nikdy nedělal, co je s tebou?" Snažil se Kovy procedit mezi zuby, které byly sevřené bolestí. "Neboj Kovy, už to nebude trvat dlouho." Řekl Martin a Kovy se lekl. "Co nebude trvat dlouho? Co se děje? Vůbec nic nechápu." řekl vyplašeně. "Neboj Kovy, nic se ti nestane." Řekl Martin docela přesvědčivě. Potom dovedl Kovyho k oknu a svázal mu ruce za záda. V tu chvíli uslyšel Kovy odemykání dveří - záchrana, řekl si sám pro sebe. Ale divil se, když ho Martin přivázal k parapetu a šel odemknout dveře do pokoje.