Tři Úkoly

8. Kapitola Draco

„Jen aby, Harry. S tímto není radno si zahrávat," Hermiona vypadala, že si o ně velké obavy.

„Hermiono, nedělej si s tím strasti, budeš mít vrásky."

„Harry, ty jsi ale blbeček, víš to? Bylo to od tvého Strážce dost nezodpovědné, že dal přednost některému svému příteli. Místo toho, aby tě chránil! Možná, že máte pouto, ale to je zatím velice slabé."

„Já to vím, Hermiono, ale nemůžu po něm chtít, aby se mnou byl dvacet čtyři hodin denně. To nejde. Dokážu se o sebe postarat sám. Porazil jsem Voldemorta!"

Hermiona už nic neřekla, ale její výraz mluvil za vše.

Odpolední vyučování proběhlo bez komplikací. Jediné, čeho si Harry všiml, byl skleslý Draco Malfoy, který ani neprovokoval prvňáky. Musel se sám pro sebe smát. Věřil, že na obědě bude všechno jinak. Taky že jo.

***

Všichni, co byli v tu dobu, usazeni ve Velké síni zvedli hlavy. Nestávalo se často, aby sovy nesly poštu přes oběd. Sova zamířila k zmijozelskému stolu a přímo k jeho princi, Překvapený Draco si od ní vzal dopis a ona zase v klidu odletěla. Snad ani nevnímal svět okolo sebe. Začal netrpělivě otvírat dopis. Když se mu to konečně podařilo, hltal řádky jako šílený. Potom vystřelil ze židle a všichni byli svědky toho, jak se Draco Malfoy upřímně směje a utíká pryč ze síně. Velká síň se proměnila ve včelí úl, nikdo nevěděl, co se stalo. Možná až na jednoho chlapce s jizvou na čele, který v klidu pokračoval ve svém obědě. Jediné, co by ho možná prozradilo, kdyby se na něj někdo podíval, byly oči, které mu svítily radostí a štěstím.

Nikdo na vyučování Draca neviděl. Po škole se začaly šířit fámy. Někdo tvrdil, že dostal nabídku k famfrpálovému týmu, jiný zase, že vyhrál v loterii. Vskutku šílené teorie. Člověk by neřekl, co si lidé dokážou všechno vymyslet. Jenom Harry zůstal v klidu a do debaty Malfoy se nezapojoval. Místo toho se rozhodl jít si dělat úkoly dolů k jezeru. Byl se zeptat i Hermiony, ale vypadala na rozpacích. Harrymu později došlo, že to bylo tím, že chtěla být s Ronem, jen nevěděla, jak to Harrymu naznačit. Bude si s ní o tom muset později promluvit. Nechtěl být příčinou jejich sporů a už vůbec ne rozchodů. To by mu Ron už nikdy neodpustil.

Harry došel konečně k jezeru, rozhlédl se kolem sebe, bylo krásně, proto mu přišlo líto, že se musí učit. No co naplat, odkládal to dlouho, a kdyby to odkládal dál, dost nepříjemně by se mu to nakupilo. Nechtěl zase dělat úkoly po nocích a pak být ráno nevyspalý a protivný. Proto se rozhodl, že tenhle poslední rok v Bradavicích bude přistupovat k úkolům a učení zodpovědněji.

První, po čem sáhl, bylo Přeměňování. Praxe mu šla dobře, horší byla teorie. U praxe se většinou řídil instinktem, ale u teorie to jaksi nešlo. Tam, když si nepamatoval, jak správně sepsat sled švihnutí hůlkou, to bylo na levačku. Většinou mu s tím pomohla Hermiona. Zatímco on jí opravil chyby v Lektvarech. Byly to malé chyby, ale byly tam. Hermiona se pokaždé zlobila. Jak je možné, že v tom jsou chyby, když je to učebnice, ze které čerpá. Harry se tomu vždycky jen smál. Měl svou teorii, proč Severus objednal právě tyhle učebnice. Nebylo to vůbec tak, jak Ron tvrdil, že je to sobecký umaštěný parchant, který by nemohl vystát, kdyby byl někdo lepší. Harry na to měl trochu jiný pohled. Podle něj tam ty chyby byly záměrně, aby se studenti nespoléhali jen na to, co si přečtou v knihách, ale někdy mysleli i svou hlavou. Škoda, že mu Přeměňování nejde aspoň trochu jako Lektvary. Když tu byl profesor Snape, mohl se snažit, jak chtěl a stejně dostal T.

V tomhle se s profesorem Křiklanem lišili. Zatímco ho Snape od prvního ročníku nesnášel, Křiklan ho zbožňoval. Sám nevěděl, co je horší. Děsil se jen toho, že ho po pololetí uvidí. Znova nastanou ty urážky, posměšky a naschvály. Navíc bude ženatý, to Harryho trhalo zevnitř. Někdy si přišel jako masochista. Milovat někoho, kdo o vás vůbec nestojí. Ba, co víc, si s vámi jen hrál. Nikdy k vám nic necítil kromě nenávisti. Harry potřásl hlavou, aby zahnal ty chmurné myšlenky a konečně se pustil do úkolů. Netrvalo dlouho a rozptýlily ho hlasy. Doufal, že to není nikdo z jeho koleje. Chtěl být sám. Jediný, koho by uvítal, byl jeho věrný lev, který je teď někde bůhvíkde. Mýlil se, nebyl to nikdo jiný než parta ze Zmijozelu v čele s Dracem Malfoyem. O to víc sklonil hlavu, aby byl co nejméně vidět. Prošli okolo něj a sedli si o kus dál. Harry, který se sklonil ke knize, opatrně nadzvedl hlavu. Bavili se mezi sebou a z brašen vytahovali knížky. Zřejmě nebyl jediný, koho napadlo jít se učit ven. Vypadalo to, že si okolí nevšímají. Tak se Harry uklidnil. Dokud na něj nepadl stín, který mu znemožnil pokračovat v úkolech. Zvedl hlavu a do obličeje ho okamžitě praštilo sluníčko. Musel si proto zastínit oči rukou, ale hlas, který se následně ozval, poznal Harry na sto procent.

„Co to tu smolíš, Pottere?"

Draco vypadal ve velmi dobré náladě. Potom Harryho překvapil, když si sedl naproti němu a začal kolem sebe chystat učebnice. Harry střelil pohledem po partě ze Zmijozelu. Vypadali stejně zmateně, jako se Harry cítil. Pansy Parkinsonová byla jediná, která se zvedla a vydala se k nim. Byla už těsně u nich, když Malfoy zvedl hlavu od kouzelných formulí.

„Á Pansy, jdeš se k nám přidat?"

„Ne. Já... Draco, co to děláš?" Pansy střelila po Harrym trochu zmateným pohledem.

„Co by, Pansy, učím se. Sama dobře víš, že zítra píšeme test z kouzelných formulí, takže nechci nic nechat náhodě."

„Já vím, Draco, ale uvědomuješ si, vedle koho sedíš?" Pansy zněla, jako kdyby pochybovala o Dracově zdravém rozumu. „Jasně, Pansy," řekl Draco, jako by se nechumelilo. „Sedím vedle člověka, který hodil za hlavu všechny křivdy, co jsme si kdy udělali, a pomohl naší rodině, když byla v nouzích. Sehnal matce toho nejlepšího právníka, jakého kouzelnická společnost poznala. Díky němu je teď matka doma a zotavuje se z pobytu s Azkabanu."

Vrhl na Harryho pohled plný vděčnosti a díků.

„Takže je nasnadě, Pansy, abychom zakopali válečnou sekeru, protože já nedovolím, abyste útočili jakkoli na někoho, komu vděčím nejen za svůj život, ale také za život své matky."

Doufám, že se vám kapitola líbila.