Tři Úkoly

8. Kapitola Draco

Ahoj lidi, moc ráda, bych tuhle kapitolu věnovala  Amerygl, která je tak hodná a našla si na mě čas, aby mi tu naší kapitolu opravila.

Takže si jí užíjte a za komentík  budu moc ráda. 

Odpověď přišla až za několik dní. Za tu dobu se hodně změnilo. Ve škole už všichni věděli, že slavný Harry Potter má Lvího Strážce. Někteří záviděli, stejně jako Ron, jiní se zase snažili oběma zalíbit. Oba dva však zůstali klidní a snažili se navzájem co nejvíce poznat. Harry zrovna seděl u snídaně, když k němu přiletěla Hedvika. Něžně ho klovla do prstu, když si od ní bral dopis. Potom si vzala z jeho talíře kousek slaniny a spokojeně odletěla.

„Kdo ti píše, Harry?" ozvala se vedle něj zvědavě Hermiona, která odložila učebnici lektvarů. Teď, když měli Křiklana, tak to sice nebrala tak vážně, ale učit se je základ - jak sama pořád opakovala.

Křiklan nastoupil na pololetí místo profesora Snapea. Důvod, který jim oznámil ředitel, byl takový, že profesor Snape má teď starosti se soutěží o jeho ruku, která se bude konat. Proto nastoupí až od ledna. Harry mohl po tomto prohlášení jen doufat, že si Severus vybere mezi nejlepšími a že bude šťastný. Nemohl říct, že by ho to uvnitř něj nebolelo - stále Severuse miloval, ale možná proto doufal, že až bude Severus šťastný, tak že i on se potom bude moc dostat dál a taky si někoho najít. Teď měl ale svého věrného lva, se kterým měl čím dál bližší vztah. Harry tohle nikdy nezažil. Někomu takhle bezmezně věřit. Ano, měl Hermionu i Rona, ale ani jim nikdy neřekl všechno. Před ním žádné tajemství udržet nemohl, snad za to mohlo jejich spojení.

„To nic, Hermiono, jen jsem psal Edwardovi, jestli by pro mě něco neudělal." Harry spokojeně začal otevírat dopis a usmíval se o to víc, když začal číst.

Milý, Harry,

jsem rád, že ses zase jednou ozval. Alex a Sam se na tebe pořád ptají. Doufám, že nás přijdeš zase brzo navštívit. Pevně věřím, že ti to ve škole jde dobře a že tam zase něco nevyvádíš. Pokud jde o tvou žádost, zdráhal jsem se ji vyplnit. Kdyby nebylo Klaudie, tak bych ti to snad i zamítl, ale vděčím ti za hodně. Takže jim ještě dnes napíši.

S pozdravem Edward Brown.

Tak to by bylo o jednu starost méně. Harry s úsměvem od ucha k uchu složil dopis a dal ho bezpečně do kapsy.

„Podle tvého výrazu hádám, že jsi dostal odpověď, ve kterou si doufal." Hermiona s očekáváním koukala na svého kamaráda, zatímco si uklízela učebnice do brašny.

„Tu nejlepší, Hermiono." Harry se začal také chystat k odchodu. Teď měli lektvary a Křiklan neměl rád, když chodili pozdě. Harry zabrousil pohledem ke konci stolu, kde seděl Ron, který se bavil s jedním ze šesťáků a jeho s Hermionou úplně ignoroval. To Harrymu trochu na náladě ubralo. Hermiona si jeho klesající nálady všimla.

„Neboj se Harry, on se vzpamatuje. Dej tomu čas," řekla a chlácholivě mu položila ruku na rameno.

„Hermiono, už zníš jako můj Strážce. Ten mi povídá taky pořád to samé - dej tomu čas."

„No vidíš, tak na tom asi něco bude, ne? A kde vůbec je?" Hermiona se začala rozhlížet okolo.

„Není tady, Hermi, včera se mi zdál dost neklidný, tak jsem se ho zeptal, co se děje. Chvíli trvalo, než jsem to z něj vypáčil, ale nakonec mi svěřil, že jeho dobrý přítel má problémy. Nevyptával jsem se ho na to a rovnou ho poslal za ním. Možná, že tam bude několik dní."

Dívka se začala nadechovat k přednášce o tom, jak je nebezpečné se rozdělovat, ale Harry byl rychlejší.

„Neboj, Hermiono, nic se nám nestane, máme stabilní pouto. Oba dva poznáme, když se jednomu z nás něco stane..."