"Co tady děláš?" Dostala jsem po chvíli ze sebe.
"Nemůžu se podívat za svou nejlepší kamarádkou?" odpověděla mi s jedovatostí v hlase.
"Mimochodem jak se má Josh?" Na tváři se jí objevil nechutný úsměv.
"Je mrtvý" sklopila jsem zrak dolů, abych dala najevo, že o tom nechci dál mluvit.
"To je mi líto. Asi jsem se mu zapoměla zmínit, aby si dával trochu pozor" zašeptala mi u ucha.
"Co ty s tím máš společného?"
"Všechno má drahá. Myslím, že vůbec netušíš, o co tady jde" věnovala mi jeden ze svých okouzlujících úsměvů.
"Už musím jít. Doufám, že se uvidíme na bále. Vem si ty šaty, co jsem ti poslala. Budou ti slušet" mrkla ma mě a na podpatku se otočila směrem k východu.
Pozorovala jsem, jak ladně odchází na svých na můj vkus až příliš vysokých podpatcích.
Nechala mě tam samotnou s milióny otázkáma. Zase.
Takovou Trish jsem nepoznávala. Nikdy nebyla ten typ člověka, co by se v nejhorších časech připojil na tu zlou stranu. Ale teď, kdy se mnou mluvila s takovou nechutí mi přijde, že jsem vlastně nikdy žádnou Trish doopravdy neznala.
Po chvilce pro mě přišel Sebastian a dovedl mě zpět k místu. Umyl mi vlasy, párkrát něco udělal nůžkama a otočil mě směrem k zrcadlu.
Zírala jsem do zrcadla na novou Clary.
Moje dříve tmavé vlasy byly světle hnědé. Opravdu velká změna, možná až moc. Co jsem si předtím myslela? Tim, že si nechám změnit vlasy, minulosti neuteču.
Ale abych pravdu řekla, celkem jsem se v nových vlasech sama sobě líbila.
"Ehm" odkašlal si Sebastian a já na chvíli přestala koukat do zrcadla a podívala jsem se mu do těch jeho oči.
"Nechceš někdy někam zajít?" Rukou si prohrábl vlasy a stydlivě se na mě koukl.
"Ráda" odpověděla jsem mu s úsměvem a už jsem čmárala na kousek papíru, co měl na stole svoje číslo.
Pod náporem jeho pohledu jsem se začervenala.
Ještě chvilku jsem tam s ním stála a povídala si. Kdybych nebyla zděšená z Trishiny přítomnosti,kterou mě tak mile obdarovala, už bych mu nejspíš visela kolem krku a přála si, aby mě už nikdy nepustil.
Cítila jsem se po dlouhé době zase ve své kůži. Byla jsem to já ale zároveň nebyla. Nevím,jak tohle všechno vysvětlit.
Uvnitř mě se dohrával jakýsi boj mezi dvěma různýma osobnostma. Nejraději bych od všeho utekla,jak bylo mým starým zvykem.
Justin došel až k proskleným dveřím kadeřnictví, kam ho odvedla Mia.
Působila velice komicky, když přiběhla celá udýchaná k jejich hloučku vedle kašny uprostřed obchoďáku. Všichni strnule stáli a čekali, co z Mii vypadne. Nakonec jen řekla, že je Clary u kadeřníka.
Všichni se hlasitě rozesmáli a upřímně si oddychli,že se jí nestalo nic vážnýho.
Když ale stál před dveřmi,byl by raději, kdyby se musel vypořádat s tucty nepřátelů, než s tím, co právě viděl.
Clarissa stála naproti tomu blonďáčkovi. Nervózně si prohrávala s vlasy a doslova mu visela na každém jeho pohledu.
Přál by si, aby se takhle koukala i na něj,což po jeho včerejším vystoupení už nejspíš nebylo možné.
