V knihovně✔

8.6K 579 73
                                    

Už jsem si na novou školu pomalu začínala zvykat a ze mě a Lily se staly dobré přítelkyně. Když jsem Jamese potkala poprvé, tak se mi zdálo, že je to fajn kluk, ale Lily mu neřekne jinak než Potter, střapatý debil, nebo brýlatý idiot. Myslím si, že je do ní vážně zamilovaný, ale jde na to úplně špatně. Kdyby si někdo stoupl ve Velké síni na stůl a začal křičet: ,, O' Neilová, půjdeš se mnou na rande?"tak bych se se asi propadla. Nejdřív bych po něm hodila pohárem a potom utekla na záchody Ufňukané Uršuly, opřela se o umyvadlo a praštila pěstí do stěny.  Možná jsem jí i tak trochu záviděla. Já jsem musela myslet na Remuse, na jeho krásný hlas, na to, jak voněl po čokoládě. Jeho svetr voněl jako by ho nechal někde v kavárně nasáknout tou nádhernou sladkou vůní horké čokolády. Škoda, že jsem s ním promluvila snad jen dvě věty. Je zvláštní, že taková povrchní osoba jako já, se dokázala zamilovat do člověka, kterého nevidí. Znám jen jeho hlas a vůni. Tolik bych chtěla dotýkat se jeho tváře a pohladit ho po vlasech. Remus vlastně může vypadat jakkoli. Může být ošklivý, tlustý, plešatý, nebo brýlatý. Mně je to ale jedno! Ano, nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale zamilovala jsem se do kluka kvůli hlasu. Kdysi jsem si mohla z kluků vybírat a taky jsem to dělala. Žádný mi ale nebyl dost dobrý, možná i proto mne ten nahoře potrestal a připravil mne o zrak. Měla bych udělat esej do Přeměňování. A taky bych měla najít Lily, aby mě dovedla do knihovny, protože bych tam sama pravděpodobně netrefila. Sešla jsem do společenské místnosti a snažila jsem se soustředit na její magii, kterou jsem se už naučila rozpoznávat, ale nikde jsem ji necítila.
,, Lily?" zavolala jsem, ale žádná odpověď. To je vážně super, já ten úkol ale musím udělat, nebudu se Mc Gonagallové přece omlouvat, že jsem netrefila do knihovny. Musím zkusit se tam dostat na vlastní pěst. Potřebuju knížku o zvěromázích.
,, Hej, Reme, pojď s námi, bude sranda, chceme paní Norrisovou protáhnout komínem," ozval se hlas Jamese Pottera.
,, Promiňte kluci, ale mám v plánu jít do knihovny a napsat tu esej o zvěromázích."
,, Že nám s ní pak alespoň pomůžeš?" zaprosil Sirius.
,, Jenom pomůžu, psát vám to nebudu!"
,, Jasně Náměsíčníku, máš u nás čokoládu."
,, Tak dobře," povzdechl si Remus a šel po schodech směrem ke mně.
,, Ehm, ahoj Cass," pozdravil mě.
,, Ahoj Remusi. Myslíš, že bych tě mohla o něco poprosit?" vykoktala jsem ze sebe a mám takový dojem, že se červenám.
,, J-jo, jasně," odpověděl mi nesměle.
,, Lily mi někam zmizela a já sama netrefím do knihovny. Já, no neotravovala bych tě s tím, je to koneckonců můj problém, ale ten úkol nějak udělat musím. Mohl bys mě tam dovést?" vysoukala jsem ze sebe a ucítila jsem opět jeho čokoládovou vůni, která mi na klidu rozhodně nepřidávala.
,, Neboj, neotravuješ mě, rád ti pomůžu. Taky budeš dělat tu esej o zvěromázích?" zeptal se bázlivě.
,, A-ano," šeptla jsem.
,, M-můžu tě chytit za ruku, abys náhodou nespadla?" vykoktal a já přikývla. Po chvíli se nesměle dotkl mé dlaně a schoval ji v té své. Pomalu jsme šli chodbami bradavického hradu a já jsem byla šťastná, že mě neodmítl. Můžu slyšet jeho hlas a jeho vůně mě doslova hypnotizuje. Vír se rozprskl do obrysu nějaké brány, to asi bude knihovna. Šla jsem kousek za Remusem, když jsem najednou o něco zakopla a asi bych spadla, kdyby mě nechytil. 
,, Já, promiň, jsem nešika," omlouvala jsem se mu.

,, Ne, to ty promiň, zapomněl jsem tě upozornit na práh," řekl rychle a postavil mě zpět na nohy. Mám strach, že o mě nemá zájem, proč by mě jinak tak rychle pustil? No jo, kdo by chtěl slepou holku?
,, Počkej tady, najdu tu knížku," řekl klidně a posadil mě na nějakou židli. Kolem sebe jsem nahmatala stůl. Vytáhla jsem si z tašky pero, inkoust a pergamen. Po chvíli se Remus vrátil a sedl si vedle mě.
,, No, ehm, mám ti to nějak předčítat?" zeptal se mě.
,, Nevím, já čtu pomocí prstů."
,, Vážně?"
,, Ano, stačí, když přejedu prstem po řádku a v hlavě se mi objeví, co je tam vlastně napsáno. Netuším, jak to dělám, ale záleží na tom?"

,, Myslím, že bude lepší, když to budu číst, můžeme si dělat zápisky společně," rozhodl nakonec.
,, Tak dobře, máš moc příjemný hlas," vyletělo ze mě ještě než jsem si to stačila uvědomit. Fajn, teď jsem to zkazila. Na rovinu, měla jsem vůbec nějaké šance? Nejspíš ne. 

,, Já, no, děkuju, ty-ty taky," vylezlo z něj. Uchopila jsem svůj brk a Remus začal číst. 
,, ...rozdíly mezi vlkodlakem a zvěromágem. Zvěromág může svou přeměnu ovlivňovat a i ve zvířecí podobě si zachovává lidskou mysl. Zatímco vlkodlak se přemění o každém úplňku a svou mysl téměř neovládá, převládají v ní zvířecí pudy."
,, Zajímalo by mě, jaké to je, nevědět, kdo jsi a jen běžet nocí. Můj strýček byl vlkodlak. Zabili ho o minulém úplňku. Byl to skvělý člověk. Říká se, že vlkodlakové jsou nedůvěryhodní, ale jemu jsem mohla říct všechno. Prvních pár dní mé slepoty mi hodně pomohl," řekla jsem a potom jsem si uvědomila, že jeho to určitě absolutně nezajímá, co já tady žvaním.
,, Promiň, určitě tě moje pocity vůbec nezajímají a já tě s nimi otravuju-"
,, Ne, klidně mluv dál. Tvůj názor na vlkodlaky mě zajímá," řekl klidně a já tedy pokračovala.

,, Vždycky se od nás chtěl držet dál, aby nám neublížil. Několikrát od nás dokonce i utekl, ale máma ho vždycky našla. Milovala svého bratra i přes to, čím byl. Říkával, že se nenávidí, že je jen obyčejná krvelačná stvůra, ale byl to ten nejlaskavější člověk. Nikdy si nenašel ženu, protože se bál, že by ho kvůli jeho prokletí opustila, hlupáček. Když někoho opravdu milujeme, tak se vším všudy."
,, A ty bys byla s někým, kdo je vlkodlak?"
,, Pokud by mi na něm záleželo, tak ano. Otázka je, jestli by on se slepou holkou chtěl něco mít," dodala jsem s úsměvem. 
,, Sama jsi říkala, že když někoho milujeme, tak se vším všudy."
,, Ano, říkala, ale kdo v tomhle povrchním světě najde lásku?"
,, Máš pravdu." Vedli jsme takový podivný rozhovor. 

,, Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem ještě viděla, byla jsem něco jako James v holčičí verzi. Byla jsem kapitánka a chytačka famfrpálového družstva. Na škole jsem byla hodně oblíbená a no, ehm, taky žádaná, ale nikdo mi nebyl dost dobrý. Možná, že moje slepota je jen trest za povrchnost."
,, Tak to by potom oslepla půlka školy," poznamenal Remus se smíchem a já jsem se taky usmála.

,, Možná," ušklíbla jsem se.
,, Chtěl jsem ti říct, to, jak jsi porazila Bellatrix, bylo vážně dobré, ale mohla ti vážně ublížit. S ní se bojí bojovat každý."
,, Já ne," řekla jsem pevně.
,, Možná proto, že ji nevidíš, umí být pořádně děsivá," řekl Remus a otřepal se. Já jsem se zhluboka nadechla. No tak, Cass, nebreč, už to máš za sebou, už je to v pořádku, smířila ses s tím. Nesmíš se rozbrečet, že nevidíš. Snažila jsem se zhluboka dýchat.
,, Děje se něco?"
,, Zase na mě přišla sebelítost, musím se s tím vyrovnat," zašeptala jsem.
,, Neměla bys své pocity dusit v sobě, i když je to od tebe statečné."
,, Musím to udusit. Protože když jednou začnu brečet, jsem schopná v tom pokračovat i hodinu."
,, Pomohlo by, kdybych tě objal?"
,, Cože?"
,, Já, promiň, asi to byl hloupý nápad."
,, Ne, počkej, určitě by to pomohlo," řekla jsem rychle a cítila jsem, jak mě schoval ve svém objetí. Položila jsem mu hlavu na hruď a všechen smutek ze mě rázem opadl a vnímala jsem jen jeho. Jeho vůni čokolády, pravidelný dech, tlukot srdce, ruce na mých zádech. Tak moc se mi nechtělo se od něj odtáhnout, ale jednou se to stát muselo. Odtáhla jsem se a pokusila jsem se o úsměv.
,, Díky Remusi."
,, Nemáš zač," řekl a já nepoznala, jestli se usmívá.
Dnes v noci asi nebudu spát.

Casiopea O'Neilová

I love you, MoonyKde žijí příběhy. Začni objevovat