I love you..! Do you Love me?!✔

Můj život..

Omlouvám se za chyby..:)

Příjemné čtení..:)

Ubehli setiny, vteřiny, hodiny, dny, měsíce, roky.. A Mell neviděla svoje dvě milované děti, který jí strašně moc chybí. Co by dala za to vidět jejich usmívající se tváře. Jejich oči, které tak září. Co by za tohle všechno dala. Neviděla svoje rodiče, neviděla kamarády. Neviděla člověka, který jí zničil život od základu. Neviděla nikoho.

--------------

Co je s Justinem? Ten si užívá života jen jak se to dá. Každou noc má jinou ženu v posteli, někdy i více žen.

První den, když Mell odešla, tak to oslavil na plné pecky. Byl štěstím bez sebe. Jenže, když se druhý den probudil, tak to snášel jinak. Chyběla mu a to moc. Snažil se být oporou dětí. Byl pro ně jak matka, tak otec. Staral se o ně jen jak to šlo a taky se o nich stará pořád. Ale když nastane večer, tak je úplně jiný člověk.

--------------

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. Co je s mými dětičky? Jak se maj? Mají se bezemě dobře? Stará se o nich člověk, o kterém jsem si myslela, že je ten nejlepší muž na světě? Maj se sním dobře? Zapomněli na mě? Jak vypadají? Vzpomněli by si na mě kdyby mě viděli? Jenže to se nikdy nestane.

Svoje děti nikdy neuvidím a to díky Justinovi! Ani svojí rodinu, nikoho! Co bych za to dala je vidět aspoň na minutu.

,,na pokoji třistadvacet máš zákazníka" přišel můj šéf a pak odešel

Setřela jsem si slzu, která mi po čas přemýšlení stekla a odešla jsem do pokoje třistadvacet.

A tohle je můj život už tři roky. Jsem místní kurva v Los Angeles!

-------------

Seděl jsem v obýváku na gauči a přemýšlel. Co se stalo s Mell. Žije ona vůbec? Kam šla ten den, když jí vyhodila její máma? Ten den si pamatuju do detailů. Dokonce mám kvůli tomu dni noční můry. Ano mám výčitky. Kdybych si ten den nevymyslel takovou pičovinu, tak možná je teď tady v New Yorku a blbla by s dětma jako každý den a možná by přibyl i nový přírůstek do rodiny, ale já to dojebal.

Ale zase na jednu stranu má to výhody. Jaký? Každou noc jiná kurvička nebo i víc kurviček.

,,tati?" přiběhla Jessie a za ní Jason

,,jo?" koukl jsem na ně

,,půjdem do parku?" uculila se a já se koukl na hodiny jenom tři hodiny, tak na dvě hoďky můžem.

,,jasně, běžte se obout" zvedl jsem se a oni utekli do předsíně, kde se obuli,,můžem?" zeptal jsem se, když jsem viděl, že byli obutí

,,jo" řekli na stejno a já přikývl. Dal jsem si do kapsy peněženku a klíče a mohli jsme vyrazit do parku.

A tohle je můj život. Za poslední tři roky. Je úžasný, ale přeci jenom chybí jedna osoba!

------

Konec 💜

Děkuju vám za všechnu podporu u tohohle příběhu 💜

Vaše Mia 💜