SNK - V jejich světě?

prolog

Jak začít? Asi takhle: bydlím v nemožném městě, v nemožné ulici, v nemožném domě, s nemožným bráchou a nemožnou kamarádkou a hlavně mám nemožné sousedy, kteří jsou přesný opak Jona Snowa. Ví úplně všechno. Vlastně jsem si docela jistá, že kdybych se jich zeptala na to, v kolik jsem šla vynést koš a kdo u nás byl na návštěvě, odpověděli by bez sebemenšího zaváhání.
Ale zpátky k nemožnému městu. Myslím, že bych to vystihla jednou větou. Budějovice, to je prdel v republice. Možná si teď říkáte, že přeháním. Věřte mi, nepřeháním.
Proč nemožná ulice? Už párkrát jsme si s bráchou a kámoškou udělali párty. Výsledek? Zhruba necelou půl hodinu po jejím začátku přišli poldové. No nemáme úžasné sousedy?
A teď k nemožnému domu. Kdyby jste ho viděli pochopili by jste. Možná si říkáte: 'Co si stěžuješ? Buď ráda, že máte dům! Taky by to mohla být bytovka!' To je sice pravda, ale já každým dnem očekávám, že mi spadne na hlavu.
Nemožný brácha? On je učebnicový příklad velmi vzácného živočicha jménem debilus maximus.
Pak je tu má nemožná kamarádka. Důvod proč je nemožná? Protože je do toho debiluse maximuse zabouchlá. Pochopila bych to kdyby byla hluchá a slepá zlatokopka a on by byl miliardář, ale vzhledem k tomu, že je naprosto v pořádku (Tedy alespoň po fyzické stránce. Tou psychickou si nejsem jistá.) a on není miliardář ani Christian Gray z padesáti odstínů šedi, jí očividně umřel ten křeček, který běhá v tom kolečku uvnitř hlavy.
A čím se vlastně živím? Střídám různé brigády, ale občas si s bráchou a kámoškou přiděláváme hraním v menších klubech. Brácha má bicí, já kytaru a kámoška hlas.
Ale ačkoliv jsme všichni tak rozdílní - lišíme se hlavně v tom, že u mně jako jediné ten křeček stále běhá - všichni milujeme jednu a tu samou věc - anime.