Černá Orchidej (Black Orchid)

11. Lepší než se zdá

Nějaké návrhy na zápletku do děje? Či nějaké požadavky? :O Třeba pohled jejího zesnulého nejlepšího kamaráda nebo Pána? :) Užijte si další díl ;) Samozřejmě vám děkuji za super ohlasy jsem moc ráda <3 (Vím, že teď hodně z vás bude plánovat vraždu :DD) 

 „Já ještě neskončil, " šeptnul mi do ucha a skousl ušní lalůček. Hlasitě jsem vydechla. Znovu mě zatáhl za vlasy a já hlasitě vydechla a prohnula se v zádech.

„Líbí se ti to maličká?" vydechl mi do ucha a mě automaticky naskočila husí kůže. Po chvíli přestal.

„Půjdeme spát, " zařehonil se a já se k němu přitulila, přehodila jsem mu nohu přes pas, uvelebila se na jeho hrudi. Po chvíli se mi naštěstí podařilo usnout, i když mě stále tížila bolest, která jen tak nevyprchá. Když jsem se ráno vzbudila plná energie a dobré nálady, udělala jsem kávu a snídani. Měla jsem na sobě nějaké jeho vytahané tričko, začínala jsem být závislá na jeho vůni.

„Dobré ráno, princezno. Spalo se ti dobře?" uchetnul se nad tím, jak jsem leknutím nadskočila a já se zamračila.

„To se dělá mě takhle děsit?!" Bouchla jsem ho svou útlou pěstičkou do ramene.

„Jinak ano vyspala jsem se dobře. A ty?" vycenil zuby v úsměv na náznak toho, že to ani nemusí komentovat, sedl si ke stolu a já mu donesla kávu se snídaní, posadila jsem se naproti němu.

„Dobrou chuť."

Po pár hodinách, co jsme jen tak leželi a koukali jsme se na filmy, prolomil hrobové ticho, které mezi námi panovalo.

„Co kdybychom se šli někam pobavit? Nebo někam vyrazili?" zeptal se mě trošku nejistě, což mě u něj dost překvapilo.

„Ráda," zářivě jsem se na něj usmála a on si oddychl úlevou. Jela jsem domů, dohodli jsme se, že mě za hodinu vyzvedne, vzala jsem si na sebe černé šaty, které byly krajkované od zadku až nahoru, bez ramínek a dlouhé pod hýždě s menší rezervou. Vlasy jsem si sepnula do culíku, rty lehce zvýraznila, oči jsem nalíčila řasenkou a tužkou na oči, kterou jsem je též zvýraznila. Moje výhoda byla v tom, že jsem měla tmavě hnědé oči a černé vlasy, tím pádem mé oči krásně kontrastovaly. Zazvonil zvonek, podívala jsem se na hodinky, bylo přesně devět večer.

„To je vážně furt tak dochvilný?!" zamumlala jsem si pro sebe a s podpatky v ruce jsem mu šla otevřít.

„Ahoj, krásko" křenil se na mě. Na sobě měl černé kalhoty, košili a sako, musela jsem si nad tím skousnout ret.

„Jdeme?" tázal se a já si nazula boty, přikývla jsem. Jeli jsme asi půl hodiny ani já sama jsem vlastně nevěděla, kam, než jsme zastavili u baru, kde jsme se poznali. Pousmála jsem se nad tím. Vešli jsme do baru, kde se za mnou otočilo nepřirozeně moc chlapů, frustrovaně jsem se podívala na Liama, který si to dost užíval. Pokroutila jsem nad ním hlavou a zasmála se.

„Jsi divnej!" zamručela jsem a šla s ním k baru. Objednali jsme si panáky.

„Tak na nový začátek, " vypustila jsem tiše a skousla si ret, oba dva jsme do sebe vyklopili panáky. Z ničeho nic mě vzal za ruku a táhl na parket. Stála jsem zády k němu a oba dva jsme se kroutili do rytmu hudby, svými zády jsem se tiskla na jeho hruď. Tiskla jsem se zadečkem na jeho rozkrok a různě se kroutila a smála se jeho vtipům, co mi šeptal do ucha. Museli jsme vypadat vážně zamilovaně, přitom jsme k sobě měli zatím jen lehké sympatie, vlastně ani já sama nevěděla, co se teď mezi námi děje. Pili jsme dlouho do noci. Liam nemohl řídit, takže jsme se prošli pěšky, byli jsme dost opilí, ale myslím si, že v tu chvíli nám to bylo všechno úplně jedno. Padla jsem na gauč.