Černá Orchidej (Black Orchid)

10. Nový začátek

Tak tady máte další část, snad se bude líbit, neměla jsem vůbec žádné nápady, ale alespoň jste se konečně něčeho dočkali.

Najednou mi někdo zaklepal na rameno.

Trhla jsem sebou a otočila se na člověka, který mě vyrušil.

„Proč tu jsi?" Obrátila jsem svůj pohled zpět k hrobu. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a čekala na odpověď.

„Nemůžu tě v tom nechat. Ignorovala jsi mě, tak jsem si tě přeci musel najít," řekl zaraženě a jen mě tiše pozoroval.

„Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že bude všechno skvělý, se to posralo tím nejhorším způsobem." Zašeptala jsem směrem k němu a postavila se.

„Pojď. Vezmu tě ke mně a promluvíme si, maličká." Vzal mě okolo ramen a opatrně mě vedl k němu domů. Ano, Pán mi říkal maličká dost často, ani tomu není divu, byl o dost vyšší než já. Tak moc jsem chtěla, aby šel vrátit čas, abych zapomněla nebo alespoň zabránila tomu, aby zmizel a odjel pryč, ale teď už je pozdě. Když jsme došli k němu, posadila jsem se na gauč a porozhlížela se kolem sebe. Byt měl velice pěkně zařízený, vše bylo sladěné do bílo-černé barvy a dost luxusního stylu.

„Dáš si čaj, kávu, víno nebo něco tvrdého?" zavolal na mě z kuchyně a vytrhl mě z mého myšlení.

„Víno," odpověděla jsem tiše. Donesl mi sklenici vína a přiťukl si se mnou.

„Na lepší život pro tebe, Mio, " pronesl a povzbudivě se usmál. Napila jsem se vína a pozorovala jeho podivně klidnou a vyrovnanou tvář.

„Jsi krásná," vydal ze sebe tiše a pousmál se. Prsty mi přejel po tváři a lehce se ke mně naklonil. Polkla jsem a odtáhla se dál od něj.

„Promiň, nejde to," řekla jsem tiše a zvedla se, „myslím si, že bych měla jít" Podívala jsem se na něj a skousla si ret. Měl takový prapodivný chladný výraz, který mě děsil.

„Nemyslím si, že bych tě chtěl pustit, " odpověděl chladně. Zvedl se a přistoupil těsně ke mně, chytl mě za bradu, kterou sevřel mezi prsty.

„Jsi si jistá, že tu nechceš zůstat?" arogantně se ušklíbl a mou bradu pustil.

„Dobře, ještě chvíli zůstanu." odpověděla jsem nakonec a celá roztřesená jsem se zase posadila vedle něj. Takhle jsme popíjeli a povídali si nějaké tři hodiny, podívala jsem se na hodinky.

„Myslím, že tady budu muset spát." sdělila jsem naoko rozmrzele a pak jsem se zasmála.

On jen přikývl a díval se na mě: „Bojíš se?" zeptal se tiše a já cítila, jak mi tuhne krev v žilách, ošila jsem se a podívala se mu do očí.

„Měla bych, Pane?" ušklíbla jsem se na něj. Ve chvíli, kdy jsem to nečekala, a bylo trapné ticho, mě povalil pod sebou. Uvěznil mě vlastním tělem a držel mi ruce za hlavou.

„Co myslíš?" odpověděl na mou otázku otázkou a já ho jen sledovala. Opatrně se ke mně naklonil, cítila jsem jeho dech na obličeji a po těle mi naskočila husí kůže. Dostala jsem strach, ale tak děsně se mi líbilo. jak byl paličatý a dominantní. Vlastně za to možná mohla jen velká dávka alkoholu v mé krvi, ale věděla jsem jedno, chtěla jsem ho.

Polkla jsem a on spojil naše rty, jeho polibky byly jiné, než jsem dostávala.. Byla v nich agresivita, něžnost, soucit a možná i trochu majetnické. Vydechla jsem mu do rtů v momentě, kdy pevně sevřel mé zápěstí a tělem se natiskl více na to mé, skousl mi ret a na pár centimetrů se odtáhl a podíval se mi do očí.

„Ale, ale. Copak došly slova, Mio?" ušklíbl se. Do tváře mi naběhla červeň a já se jen tiše zasmála.

„Ne nedošly, cožpak ti neříkali, že cizí holky se líbat nemají?" uculila jsem se na něj.

„Pojď, " vzal mě za ruku a odvedl do ložnice.

„Rekonstruuji pokoj pro hosty, což znamená, že tu budeš muset být se mnou." zamručel a podíval se na mě, já jsem jeho ruku pevně svírala a pozorovala ho.

„Oh. Jo, dobře" zakoktala jsem se. Počkal, než se převléknu a pak si vlezl za mnou do postele, vlastně tedy znovu začal to, co na gauči. Srdce mi bušilo, jako kdyby mi mělo vyskočit z hrudi, jeho ruce bloudily po mém těle a já jsem ho tahala blíže k sobě za vlasy. V momentě kdy silně zaryl prsty do mého boku, jsem mu vzdychla do rtů a lehce se prohnula.

„Neměli bychom," zamrmlala jsem zadýchaně a on nesouhlasně zavrtěl hlavou s tichým zavrčením, ale nadále jsem mu svými rty i tělem vycházela vstříc. V momentě, kdy jsem to nejméně čekala, mě přetočil tak, že jsem byla na všech čtyřech, on si obmotal mé vlasy kolem ruky a silně za ně zatáhl. Na krku mi vytvořil větší cucflek a do toho místa mě silně kousl, následně silně zatáhl za vlasy víc a stisk zubů zesílil. Hlasitě jsem zakřičela bolestí.

„Přestaň, " zašeptala jsem dost zděšeně a on mě silně plácl přes zadek. Znejistěla jsem a pokusila se mu vzepřít, načež přišla další rána o trošku silnější. Jeho výraz byl nic neříkající a chladný, v ten moment jsem dostala strach, mé tělo bylo ztuhlé a já se jen snažila v panice dostat z jeho sevření, rozkrokem se natiskl na můj zadeček a přitáhl si mě tak, abych si klekla a opřela se zády o jeho hruď.

"Už toho nech prosím," zaškemrala jsem tiše, ale on jen nesouhlasně zavrčel a chytil mě silněji pod krkem, ale ne tak, aby mě dusil.

„Já ještě neskončil, " šeptnul mi do ucha a skousl ušní lalůček. Hlasitě jsem vydechla.

Tak tímhle bych to asi pro dnešek ukončila :D Někteří z vás mě asi proklejí :D Ale chtěla jsem nechat otevřený konec, takže doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit. 

Scarlett